Chodba k třídám

Pozoruje toho kluka jak chytl Sayuri.Popojde k nim."sayuri vážně ti nic není?Vypadáš na omdlení."řekne s obavou.našla si zde první kamarádku a nechtěla by ji vydět v posteli.Krátce se podívá na kluka a přinutí se k trošku nesvému úsměvu.Její náramek z červené látky který nosí na rameni málem spadl.Naštěstí ho chytla a popotáhla si ho zpátky.

*Zamžourá na ni a když vstává, tak už se mu v hlavě mihne vzpomínk na budoucnost, kdy leží na zemi.* Nó, to vidím. Buď máš pěknou kočku, nebo bys mělo něco sníst. *Poznamená s trochou toho přízvuku a pohotově jí chytne za paži, aby se nezkácela. Zamrzí ho, že poslední lízátko a stopa po nějakém jídle, které vlastnil, právě leží v jeho puse. Nehledě na to, že skutečně vypadá jako cosi, co se vrátilo z osmdesátých let a prahne po jakési pomstě.*

*Kdosi za ní hvízdne a ona chvilku přemýšlí kdo to byl. Nevšimla si, že kromě dívek je tu ještě někdo. A ten někdo na ní teď pravděpodobně hvízdl. Nasupeně se otočí a přepadne ji nutkání toho kluka rozmáčknout jako švába. Připíchne na nástěnku poslední letáček a odstoupí od ní. Opře se o zeď pod oknem a vražedným pohledem pronásleduje onoho kluka. Ten však pokračuje nezáživně dál, takže se ho jala ignorovat. Kouká na nástěnku, jako na nějaký vzácný obraz ale myšlenkami je někde úplně jinde. Nesnáší takové lidi jako je on. Je s nimi moc práce. Podívá se na zbytek dveří a usoudí, že tam asi těžko někdo bude, proto se rozhodne jen o rychle prolítnutí zbylých místností. A taky to udělala. Otevřela dveře od třídy, kde většinou probíhala výtvarná výchova a doběhla ke skříňce pro pár věcí, které tu nechala při poslední hodině a vrátila se zpátky na chodbu. Zavřela dveře a podívala se na dívku sedící na zemi. Krátce na to usoudila, že jí nic není a proto se rozhodla o odchod.*

*Už znovu uslyší hlas a trochu naštvaně si pomyslí, kdo ji zase otravuje, i když si jen sama pro sebe přemýšlela o různých hloupostech. Zvedne hlavu a spatří kluka, vzhledem, trochu, ne trochu, ale hodně vyčnívajícího.*Uhm? Jo jsem v pohodě.*řekne a pokusí se o úsměv. Pomalu vstane, ale i přesto se jí trochu zatočí hlava a mírně se zakymácí.*

Když se ten kluk podívá na Sayuri,mírně se pousměje ale hned jí úsměv zmizí.Sleduje toho kluka a zároveň i sayuri.

*Kráčí dál chodbou a prochází kolem blondýnky, která cosi připichuje na nástěnku a věnuje jí jeden kratičký pohled, který se jaksi protáhne. Zahledí se dívčině na zadek, který kryje tááák kratičká sukýnka, až mu z toho přechází zrak. Sukničkářsky hvízdne, a až pak si uvědomí, že zapomněl, jak si taková konzervativní společnost v Anglii může jeho čin vyložit. Tady to chodí trochu jinak. Ale co se stalo, stalo se, takže zase zvedne zrak a pokračuje volným krokem, jakoby ho vůbec nic nezaujalo. Ale sám si pro sebe musí říct, že to byl fakt kus. Fakt. Prochází kolem dívčiny, která sedí na zemi jako hotová hromádka neštěstí a přivře oči.* Seš v pořádku? *Zeptá se jen tak mmochodem a kouká na ni přes rameno. On není sice ideál lidské dobroty, ale sentiment a ohleduplnost mu nechybí.*

// Teď sem trochu zmatená :D To je na Yuuki nebo na mě? :D

*Nevěděla, jestli ji Yuuki pořád bere na vědomí, že tu pořád je, ale nijak jí to nevadilo, už si docela zvykla na to být sama a přehlížená, což se jí touhle dobou stávalo dost času. Všimla si, že se tu takhle na večer začalo potloukat dost lidí.*

Zaslechne kroky.Otočí se směrem ke zvuku a uvidí modrovlasého kluka jak jde směrem k ní.Když ho vidí lépe sklopí zrak na podlahu.Nechtěla ho nijak provokovat, navíc je dost stydlivá a ten kluk jí zrovna nepřipadal sympatický.

*Nebyl by den, aby se tu ona, nebo její dvojče neobjevily, takže opět prochází chodbou a nakukuje do jednotlivých místností, aby odhalila kohokoliv, kdo by se tu snažil zůstat i po tom, co bylo oficiálně ukončeno vyučování. Zahlédne dvě dívky, co se baví na druhém konci chodby, ale moc pozornosti si u ní nezískají, jelikož dál nahlíží do tříd. Přemýšlí, jestli by je neměla začít zamykat, tohle každodenní bloumání polomtrvou školou jí už začíná pěkně lézt na nervy. Na sobě má bílé šatky do půlky stehen bez rukávů, vyšívanými světle modrou bavlnkou. Kolem krku má modrý šátek stejného odstínu a sandálky se stejně modrými přezkami. Vlasy má vyčesané do dvou vysokých culíků na stranách hlavy, ale ofina jí stále padá do očí. Z hnědé kožené tašky, co má přehozenou přes rameno vytáhne bílý list papíru, oznamující nábor do divadelního kroužku. Připíchne papír na nástěnku, která zaobírá stěnu hned vedle sborovny, stejně tak ještě několik podobných letáčků.*