Chodba k třídám

*Chvíli ji pozoroval, ale následně zavrtěl hlavou.* Ne, mám sestru. *Řekl a ucukl pohledem. Poupravil si vlasy a následně pohled přesunul opět na ni.* Takže... *Začal. Bylo mu už divně, aby se stále ptala ona.* Ty máš tedy bratra? *Dokončil. Nic lepšího ho nenapadlo. Možná naprostá blbost, ale co.*

*Pro ní, že z něho dostala alespoň nějaký slovo bylo úspěch. A jeho úsměv jí nakopl, aby pokračovala. Chtěla mu položit další otázku, ale zapípal jí mobil a přišla jí smska. Od Harua. Že mu má přinést k molu plavky, tak určitě, to je jeho poskok, nebo co. Odepsala mu něco peprného a mobil strčila zpátky do kapsy. Potom stočila pohled zpátky k Takeshimu.* Promiň ... bratr si ze mě snaží udělat poskoka. *řekla mu, a pak jí napadlo, na co by se mohla zeptat dalšího.* Co ty? Jedináček? *

*Poslouchal, co ona říká, i když toho bylo podle něj až moc. Chvílemi ji ani moc nevnímal. Poté se jen mírně pousmál.* 2. A *Odpověděl a jeho úsměv byl stále mírnější, ale nevytratil se.*

*Takeshi ... je ráda, že nakonec nezdrhl a odpověděl jí. Na poslední chvíli se zarazila, aby se ho nezeptala z jaký je školy, vážně, kam na to chodí. Někdo chce, aby si o ní vážně myslel, že je idiot.* No ... takže Takeshi. *zase se začala přitrouble usmívat.* Když už jsme se tak úžasně setkali na téhle přeplněné chodbě, tak to něco znamená. Jestli budu otravná, tak mi jednu flákni a já ztichnu. *zasmála se, když si vzpomněla, jak po ní vždycky její bratr hází polštáře, když v noci pořád mele, ale on neni o nic tišší.* Z jakého jsi ročníku? *zeptala se a zajiskřilo jí v očích. Nejradši by se ho vyptávala na všechno možný, ale alespoň trochu se krotila.*

*Po chvíli ticha, kterou ta dívka přerušila otázkou na ni pohlédl.* Jsem Takeshi. *Představil se s pohledem upřeným na ni.* Také mě těší. *Dodal a pokusil se o něco, co mělo připomínat úsměv. Nakonec to ale vzdal.*

*Rozhlédne se, nakonec se rozhodne toto území opustit. Jde se projít...*

*skvělý, teď si o ní určitě musí myslet, že se místo do nohy praštila do hlavy. Když už pak nic neřiká a opře se o zeď, nejspíš se s ní už nechce dál bavit, ale jeho osud byl zpečetěn, když na ni promluvil, to by to nebyla ona, kdyby ho nezačala otravovat, kvůli tomuhle ji málo kdo může vystát, ale to si vždycky uvědomila až později. Nechala automat automatem a otočila se k němu* Já jsem Chihiru ... 1.A těší mě.* usmála se a čekala, jestli radši nezačne zdrhat, než aby jí odpověděl.*

*Objeví se zpoza rohu, s rukama zabořenýma hluboko do kapes černých džín, jde trochu shrbeně, se zrakem upřeným do podlahy. Krátce se podívá po chodbě, jelikož zaslechne hlasy svýma obříma ušiskama. Zahlédne dívku a chlapce, takže zůstane stát na místě, kde se opře o zeď a čeká na svého bratra, který by se tu měl každou chvíli ukázat.*

Zakopla o automat...? *Zamrmlá trochu nesrozumitelně. Přijde mu to trochu divné, ale co. Chvíli na ni jen tak hledí.* (No to je jedno.) *Pomyslí si a pokýve hlavou. Opře se o zeď.*

*Když na ni někdo promluví, málem dostane infarkt, a sletí na zem, ale na poslední chvíli se jí podaří udržet rovnováhu. Všimne si kluka, který se jí ptal, jestli je v pořádku a ona doufá, že ji neviděl, jak se chová, jak idiot a snaží se dostat mléko z automatu bez peněz.* J-Jo .... jasně ... jsem v pořádku díky, jenom jsem omylem zakopla o automat. *dostane ze sebe nakonec totální blbost a pokusí se o úsměv, nejradši by kopla do toho automatu znova, protože podle její úžasný odpovědi, běžně lidi chodí a zakopávají o automaty. Jenom se modlila, aby mu nedošla nesmyslnost celé situace a on s poklepáním na hlavu neodešel.*