Normální (dětské) hřiště

*Usměje se na něj. Zmizel dřív, než mu stihla něco říct.* Dobrou... *Řekla nakonec. Seskočila ze zábradlí a odešla také.*

Jo, radši. *Uchechtne se a zavrtí hlavou. Nakonec vyskočí na nohy, a zakloní se, přičemž prohne záda jako líná kočka.* Uááá... *Zívne a ohléde se na Ami, poté jen dodá.* Asi půjdu počítat ovečky... tak dobrou, a snad někdy jindy. *Usměje se, ale pak se rozejde směrem do tmy, kde také zmizí.*

*Pohledem se přesune opět kamsi před sebe.* Radši... že? *Uchechtne se a pohlédne na něj s pobaveným výrazem ve tváři.*

*Tiše se pochechtá a zavrtí hlavou.* To se nahlas neříká. *Polohlasně poví s tajemným nádechem v hlase. Očima zabloudí zase na svoji sousedku.*

*Pokýve hlavou na znamení, že ho slyšela, ale nijak jinak nereaguje. Ještě chvíli pozoruje zepár lidí.* A na co myslíš? *Zeptá se po chvíli ticha. Podívá se na něj a nadějně nakloní hlavu na stranu.*

*Na nic, jasně, řekne si v duchu. To on už si nějakou tu chvíli pohrává s jednou myšlenkou, ale raději ji nechává v soukromí své lebky.* Hmmm. *Souhlasně zamručí, ale neříká nahlas, na co myslíš. Jen se nad tím pousměje.*

*Porkčí rameny.* Vlastně ani na nic... *Odpoví polohlasem. Pohledem přejíždí nejrůznější lidi, které zahlédne. Poté se na něj podívá.* Ty na něco myslíš? *Opětuje mu otázku.*

*Trhne rameny.* Pravda. Nenechal jsem to moc zkvasit... *Protáhnou se mu koutky a flašku strčí zpátky do té bezedné tašky, přehodí si jí na stranu a nastane ta trapná chvíle ticha, kdy nemá co říct. Kdyby tady měl kytaru... opět to jeho kdyby...* Na co myslíš? *Zeptá se pak, je jasné, že když člověk mlčí, tak o něčem přemýšlí.*

*Pohledem přejíždí zem. Vlasy si dá za ucho a pohlédne na Zentara. Přesněji na tu flašku. Prohlédne si ji, vlastně spíše obsah. Následně ale zavrtí hlavou.* Nechci, díky. *Řekne a znovu si poupraví vlasy.*

Hmmm... *Zabrumlá a tašku si přehodí ze strany do klína, načež se v ní začne přehrabovat. Kdyby se mu Ami koukla přes rameno, mhola by vidět nejrůznější zbytečnosti, které by se mohly rovnat dámské kabelce, protože tuhle tašku nikdy neuklízel. Nakonec vytáhne plastovou flašku, sám pro sebe se nad ní ušklíbne a poté, co jí odšroubuje se napije. Hned vypadá trochu spokojeněji. Chvíli jen tak přemlaskává, ach jak miluje víno s colou. Jako spárvný gentleman natáhne petku k Ami.* Chceš? Říká se tomu houba... takovej tlamolep. *Uchechtne se a nevinně se zazubí.*