Chodba k třídám

*Po dnešním bloudění po okolí a přemýšlení, co dnes dělat došla až na chodbu. Následně se zastavila a opřela se o zeď. Poté se zahleděla do zdi naproti ní. Povzdechla si. Nikdo tu nebyl. Nejraději by nudou začala mlátit hlavou do zdi, ale neudělala to. Nepřišlo jí to jako nejlepší řešení.*

*Pokýve si hlavou a pousměje se sám pro sebe. S tou holkou by nějaká sranda být mohla.* Jako já to tu moc neznám... ale takovej parčík, tam by mohla bejt čurina. *Usměje se a cuken tedy hlavou, a sám se rozejde pryč ze školy, po opuštění budovy se vydává směrem do parku. Jestli s Yuuki nebo ne, to je na ní.*

"Klidně záleží kam."usměje se.*je s ním docela sranda*pomyslím si.

Až na to, že jsem byl po škole, tak si nemám na co stěžovat. *Ušklíbne se a na její slova pokývne hlavou.* Jo, všiml jsem si. Nezdáchnem se taky? *Hodí po ní pohled a v očích mu jiskří lumpárna, což podkresluje ještě lišácký škleb.*

"No zatím docela dobře.A ty?"usměje se.Po chvíli uvidí že jsou na chodbě sami.*Pěkně se nám to tu vyprázdnilo*pomyslí si a trošku se pousměje.

Měj se, a hlavně buď opatrná. *Zahlesá za ní a pokroutí hlavou, jestli se jí něco stane, bude za to cítit vinu. No jo. Chlap se v něm nezapře, prostě si furt musí opakovat, jak jsou holky slabé a musí se o ně opatrovat. Pohled poté stočí na Yuuki a přejede si jí zběžným pohledem.* No a... jak to jde? *Pokusí se zahájit nonšalatně konverzaci, když tam teda tak stojí sami, večer... a pohledem uhne zase kamsi do strany.*

*Usměje se, teď už mile a uvolněně. Zkoumavě pohlédne na Yuuki, jak se červená. Nemusí přemýšlet dlouho, aby přišla na to proč.* No nic, asi už půjdu.* řekne s úsměvem a tak trochu drze, což se k ní skoro vůbec nehodí, ale taková už byla její povaha; proměnlivá.*Mějte se!*řekne a pomalým krokem odkráčí pryč.*

"Já jsem Yuuki.Yuuki C-cross."vykoktá příjmení a krapet se začervená.Podívá se Zentarovi do očí a usměje se.*Není zase tak hrozný.*pomyslí si a pozoruje ho se zamyšlením.

*Yuuki pohled opětuje a přes tvář mu přeletí jakýsi pokus o úsměv, který vytvoří škleb, poté znovu soustředí svoji pozornost na tu mátohu.* Jasně... *Odtuší, ale ještě chvíli jí podpírá. Když sám uzná, že jí nehrozí pád, ruku si zase stáhne do bezpečí kapsy. Na její představení zareaguje nejprve kývnutím, až po pr vteřinách po jeh dlouhém vedení dojde od mozku, že by se mohl představit taky.* Jo... Eh. Já jsem Zentaro. *Stručně poví a očima ujede kamsi do strany. Doufá, že ještě zahlédne tu dívčinu, které drze koukal na zadek, ale ta zřejmě už odešla. Škoda, pomyslí si.*

*Zakření se.* Jsem v pohodě, opravdu.*řekne, i když neměla nic k jídlu od rána, ale to jí nějak nevadilo. Už se chtěla zeptat, co tu vlastně tak pozdě pohledává, ale v poslední vteřině, jí napadlo, že by se měla představit. Odkašlala si.* Jsem Sayuri.*řekne a trochu nejistě se usměje.*