Jídelna

*Pokýval hlavou. Pozoroval ji, jak odešla a jen zvedl ruku na pozdrav. Povzdychl si. Zvedl se a odešel také.*

*v kapse ji zabrněl mobil a tak ho vytáhla. Psala ji máma. Rychle zprávu přečetla a mobil uklidila zpátky do tašky* Promiň, ale budu muset jít*pousmála se, zvedla se ze židle a přšla k němu. Dala mu rychlou pusu na tvář a pak vyběhla z jídelny*

*Nad jejím výrazem se pouze pousmál. Poté se zamyslel a nedalo se říct, že by nějak extra vnímal dění kolem.*

*vítězně se usmála. Ucukl jako první a ona mu celou dobu pohled oplácela. Podívala se na jeho tetování a zamyslela se. Pořád o něm moc věcí nevěděla, ale nechala to být*

*Pouze se pousmál a podíval se jí do očí. Po chvíli ale pohledem ucukl kamsi vedle ní.*

*usmála se* Nemáš za co*podívala se mu do očí. Converskama ťukala o zem v rytmu nějaké písničky, co se jí honila hlavou a dál v klidu sledovala Takeshiho*

*Upřeně ji sledoval.* Díky. *Zamumlal, když mu řekla, že je mu odpuštěno a pousmál se na ni.*

*věděla, že ji Takeshi pozoruje, ale ona se dál dívala po jídelně. Když se ji omluvil, významně na něj pohlédla* Nevypadáš na člověka, který se omlouvá*obezřetně ho sledovala* Ale je ti odpuštěno*usmála se na něj a jablko hodila do koše, který stál nedaleko jejich stolu*

*Celou dobu ji jen bezeslov a téměř nehybně sledoval. Poté sklopil pohled před sebe.* Omlouvám se za ten včerejšek... *Zamumlal a podíval se na ni s omluvným výrazem ve tváři.*

*kousala dál do jablka a mlčky sledovala Takeshiho. V hlavě přemýšlela o různých povinostech a úkolech. Když měla jablko skoro snědené, pohledem prozkoumala celou jídelnu. Po celou dobu má naprosto neutrální výraz z ktereho nejdou emoce vyčíst*