Molo

Aha... *řekne trochu překvapeně.*No, Maro vypadal, že ho docela zajímáš.* pronesla s mírným úšklebkem, který však nemyslela nijak zle, prostě byla její nálada proměnlivá, jako vždycky. Momentálně byla tak trochu naštvaná... Na sebe, na kluky, a kdo ví na koho ještě. Ani nevěděla proč.*

*vynoří se a vyleze z vody. Prokřupe si krk, pak si sedne na molo a máchá nohama ve vodě*

*Podívá se na kousek moře, kde se zrovna před chvilkou potopil ten kluk.* Hm, ne tak docela. *Taková odpověď jí bude muset stačit, jelikož nepatří mezi ten typ lidí (s kočičíma ušima), který se rozpovídaj na několik dní dopředu kvůli tomu, že jim spadnul špendlík. Krátce se na dívku podívá, přičemž jí projede pohledem od hlavy až k patě. Přemýšlí, jestli chodí na stejnou školu jako on.*

*Neznámí kluk si vedle ní sedne, a ona chvíli jen mlčí a pozoruje moře. Pohlédne na Mara ve vodě.* Ty se s ním znáš?*zeptá se neutrálním hlasem,rozhodnuta, že nebude dávat najevo svou náladu ani pocity. *

*rozhlédne se a pak se potopí*

*Ani se nebál, že by ho dívka odmítla, koneckonců, většina lidí je ráda za jakoukoli společnost. I když nestojí o to, aby se jim vnucovali podivíni. Nic dalšího už neřekne, sedne si až na okraj lavičky, aby se mohl opřít s rukama za hlavou, nohama nataženýma dopředu a skříženýma v kotnících. Pokud bude chtít dívka mluvit, začne sama ne? Tuhle myšlenku držel v hlavě tak dlouho, že se o ní přesvědčil. Pozoruje vodu s neutrálním výrazem a čeká, jestli se o své předchozí teorii přesvědčí.*

*Zmatené vzhlédne, když uslyší něčí hlas. Slaměný klobouk odhrne z očí a spatří kluka, kterého předtím pozoroval Maro. (Tak teď opatrně Sayuri, nesmíš se moct vnucovat.) radilo jí svědomí, ale ona ho nijak neposlouchala. *Ahoj... jo jasně.*řekne s mírným úsměvem, i když jí moc vesele nebylo.*

*naprosto si dívky nevšímá, a když si k ní přisedne Kioshi, pomyslí si(No, jestli si myslí, že mě tim vytočí, tak má smůlu)*

*Pozoruje, jak kluk vběhl do vody a rozhodne se ho trošku vytočit. Přece jenom má s bratrem něco společného. Vstane, opráší si džíny od písku a přejde k lavičce, na níž sedí dívka, která před chvilkou zjevně zklamaná odešla ze svého předchozího místa po klukově boku.* Ahoj, *mile se usměje a sedne si na lavičku.* Můžu? *Zeptá se a ukáže na místo, kam si právě sedl.*

*ůlpo chvíli se vynořil. (Ta voda je tak příjemná..) nahjlas se zasmál a rozhlédl se.*