Molo

*Po dívčině reakci už sice další úsměv nenásleduje, ale co byste od něj taky čekali. Na klukovo odpověď jen krátce kývne hlavou a na dalších několik sekund zarytě mlčí. Pak se otočí k dívce, která, jak se zdá, nechce mluvit. Chápal proč.* Jsem Kioshi, *představí se s velice, velice mírným úsměvem, i když vlastně neví, jestli o tenhle fakt vůbec dívka stojí.*

*je vidět, že má dost špatnou náladu, na to, aby se vůbec usmál. Ale překvapivě! On se usmál.*Dík.. No.. Seš jedinej, kdo mi to kdy řek..*zakření se a zasyčí bolestí nad spálenou rukou*

*Zasmála se, i když vlastně nevěděla čemu.* To jsi trefil.*řekla, protože to Marovi docela dobře patřilo, za jeho povýšené chování. Doufala, že už další takové lidi nepotká.*

Šašek ne, spíš výjimečně zábavný člověk. *Řekne dost hlasitě na to, aby to modrovlásek slyšel a pousměje se. Překvapením pro všechny, kteří by ho znali dýl a pro něj samotného je, že řekl větu, která má více než dvě slova. Pro něj něco naprosto nezvyklého, když obvykle odpovídá dvěma slabikama.*

Co, sem snad šašek?*zavrčí, poprvé po dlouhé době zase promluvil*

*Všimne si Mara u ohně a byť jen trošku, musí se nad jeho chováním usmát.*To máš pravdu.*potvrdí se zamyšlením a stále Mara pozoruje, kdo ví proč.*

*Zaslechne výkřik, nepochybně toho modrovlasého kluka, tak k němu přesměruje hlavu a málem -vážně- se začal smát, což nemá ve zvyku, takže se to ani nekonalo. Nakonec se zmohl na pohrdavý úšklebek a odvrácení hlavy od něj, jako by byl nějaké děcko.* Všiml jsem si, že se choval ... divně *Poví nakonec směrem k dívce a znovu se zaměří na zírání na moře.*

*rozhlédne se a zvedne se. Místo aby sletěl do vody, jak by to udělal každý jiný, to on se zvedl a vyhloubil do písku díru, kterou obložil kamením, natahal tam dřevo a zapálil oheň(měl u sebe sirky.) Chtěl tam po chvíli jaksi přidat kus dřeva, ale spálil se.*Jááá!!! Kur*a!!*vyskočil a vtáhnul popálenou ruku mezi kolena, jako by si tim pomoh.*

*Zatím jí ten kluk, připadal docela pohodový. Vzpomněla si, že se ještě nepředstavila, ale nějak se jí do toho ani nechtělo. Když položí otázku on, musí chvíli přemýšlet.*Vzhledem možná, ale povahou rozhodně ne.*pokrčí zklamaně rameny a nechá to plavat. Byla zvyklá na prohru a s ní vše spojeným.*

To může, *pokrčí rameny, jako by to byla věc zcela běžná.* Takže Maro, *uchechtne se pro sebe a pohledem kluka opět vyhledá Uvidí ho na molu, což mu opět připomene nedávnou příhodu s tím tak strašně moc otravným blonďákem... no ten alespoň mluvil, když už ne on.* A on zajímal tebe? *Zeptá se nakonec, protože zvědavost nedovolí jinak.*