Molo

*Usměje se, a pozoruje Mara, jak si sedá pár metrů od ní. Chvíli tam jen tak stojí, jako opařená, kdo ví proč. Nadechne se a odhodlaně popojde k Marovi.*Můžu si přisednout?*zeptá se s nenuceným úsměvem.*

*zasměje se, ale kdy si všimne Kioshiho, zamračí se. Počkat.. Není to ten kluk ze hřiště? Ale jo,je.. Pokrčí rameny a sedne si pár metrů (Asi deset) od dívky, do tureckého sedu*

*Rychle se snažila rozehnat červeň z jejích tváří, když si všimla, že k ní míří, ale ještě víc se začala červenat.*A-ahoj.*pozdraví a ruku přijme, konečně se přestává červenat.*Těší mě. Já jsem Sayuri.*řekne a mile se usměje. Jedním okem zahlédne kluka, ale nechává ho bez povšimnutí.*

*Ani neví jak, ale nějakým záhadným způsobem se dostal na pláž. Na sobě má široké džíny a tričko černé barvy. Ruce opět a nikdy ne jinak, má zaražené hluboko v kapsách. Docela doufal, že tu nenarazí na toho nesmírně otravného blonďáka, ale v duchu mu popřál hodně štěstí, protože Kentaro včera vypadal, jako by chtěl z každýho vymlátit duši. Ani nezvedl hlavu, aby se podíval jestli tu někdo není, bylo mu upřímně jedno, jestli tu někomu bude vadit. Nohama v teniskách nechává v písku hluboké čáry, ale ne, že by se tím nějak zabýval víc. Zvedne hlavu, až když se chce podívat na to místo, kde na něj Haru spadl a v tu chvíli si všimne dvou dalších lidí. Původní přání zde zůstat i kdyby někomu vadil nahradí jeho typická zbabělost a on se v mžiku otočí a odejde co nejdál od té dvojice.*

*Zadíval se do dálky, a všimnul si menší dívky. Po chvíli dalšího blbnutí ve vodě vylezl a pomalu přešel k ní*Čauky...*podal jí ruku*Já.. Eh.. já sem Maro*zasmál se*Ty?

*Jako vždy, po škole, se jde projít k pláži,a ještě dál k molu. Na době má krátké světle modré šaty, slaměný klobouk, který jí až neobvykle slušel, což vůbec nečekala. Na nohou měla žabky, které si na pláži okamžitě sundala a dál si je nesla. Sedla si na lavičku opodál mola a užívala si svěžího vzduchu. Rozhlédla se a spatřila kluka, co se koupe. Mírně se začervená, zdálky jí připadal docela hezký.*

*zamíří sem, v podpaždí si nese plavky. Na sobě má tentokráte jenom krátké ustřižené džíny a tím pádem vyniká jeho vypracovaná hruď. Na nohou má černé tenisky. Když se rozhlédne a uvidí, že tam není nikdo, kdo by narušoval tichou přítomnost, tak se převlékne, stoupne si na molo a hodí šipku do vody. Potom se vynoří a zatřese hlavou, aby dostal z očí a vlasů vodu.*

*Hm, možná že pojmenování sebe sama by se hodilo i na tohodle troubu. Proč se všemu směje?? Opět vede myšlenkovou konverzaci, zatímco se nevědomě mračí do písku.* Hm? *Podívá se na blonďáka, když se zvedne a odejde si pro mlíko. Zvedne ruku jako rozloučení s tímhle podivným týpkem a rozhlédne se kolem, kam vlastně hodil botu. Nakonec ji najde o dva metry dál, doběhne k ní, očistí si nohy od písku a nazuje si botu, pak po jedný noze doskáče k tý, co kousek od jeho původního místa položil Haru a též si jí obuje. Narovná se a koukne kolem, jestli někdo to jeho přitroublý divadýlko viděl, ale jak se zdá, tak ne. Díkybohu za to, že tu moc lidí není. Nakonec opět vrazí ruce hluboko do kapes a odejde domu.*

Eh? *nejprve nechápe, ale později mu to docvakne.* No ... vlastně ne, možná tak zaostalče. *zase se musí zasmát. Sám ví, že neni zrovna nejbystřejší, jenom by mu to pořád nemusel nikdo připomínat, už dávno se naučil nad všemi věcmi prostě zasmát, ať už je jejich význam jakýkoliv. Někdo by řekl, že nic nebere vážně, ale jemu to vyhovuje, že si to ostatní myslí.* Promiň za to předtím ... *vlastně ani neví za co přesně se chtěl omluvit, jestli za to, že ho vykoupal ve vodě, nebo za jeho pitomý poznámky, nebo snad za tu oprsklost? Zvedl se a oklepal si z kalhot písek, který se na něj stihl nalepit. Moc to nešlo, jelikož byl stále mokrý, ale alespoň trochu. Potom sebral z mola mléko s mikinou a otočil se ještě na Kioshiho.* Tak já už půjdu. *nejspíš to bylo zbytečné říkat, protože mu to muselo dojít, ale na tom nezáleželo. Chtěl ještě dodat na viděnou, ale na poslední chvíli se zarazil a nic neřekl, pochyboval, že by byl nějak nadšenej kdyby ho ještě potkal. Přeci jenom mu nejspíš zkazil celej pobyt u moře. Mávl na něj, a pak se otočil a vydal se pryč z pláže.*

*Trochu (vlastně docela dost, když se to tak vezme) ho překvapí, že se Haru začal smát. Neměli by bejt lidi po něčem takovým uražený? Možná jen potkával špatné lidi. Pokrčí nad svým myšlenkovým rozhovorem v hlavě rameny. I on si všimne nepříjemného větru, ne že by to bylo nějak zvlášť těžké. Přemýšlí, proč tady ten kluk pořád je. Nemá nic jiného na práci? Zkoumavě se na něj zadívá, když si začne kreslit v písku, hledá v obrazcích nějaký smysl. V další vteřině zjistí, že zřejmě žádný není. Jak se blonďák otočil, krátce se setkali pohledem. Modrý oči. Kupodivu ho to ani nepřekvapilo. Vlastně ani nechápal proč to tak řeší. Má modrý oči a konec. Nejdřív nechápe, proč se Haru najednou omluvil, později mu to ovšem s jeho následujícím činem dojde. Uchechtne se.* Myslel sis, že bych nosil uši na hlavě jen tak pro srandu králíkům? *Zeptá se s trochu vysmívajícím se výrazem na tváři.* Kočka? *Zeptá se, čistě aby se ujistil, že to ten maník myslí vážně.* Neříkaj ti blesku? *Zeptá se jízlivě, i když to původně mělo vyznít jako vtip. Naneštěstí mu vtipy zrovna nejdou.*