Molo

*Nejprve je trochu mimo, protože mu trvá než si dá dohromady, za co se vlastně omlouvá, ale pak se nahlas rozesměje.* V pohodě, nezlobil bych se kdyby to bylo myšlený na mě. *řekne aniž by se přestal smát.* Kioshi hmm.. *na chvíli zavře oči a nastaví tvář silnějšímu větru, který se začal zvedat. Začíná být pěkná zima a ještě k tomu se mu nepříjemně lepí oblečení na tělo. Vodu má rád, ale ten vítr by si odpustil. Nejradši by utíkal někam do tepla, ale nějak se mu prostě nechtělo. Možná byl líný, možná to bylo něčím jiným, ale v tuhle chvíli mu to bylo jedno. Prstem začal kreslit obrazce do písku. Měl to rád, ten jemný písek, který mu klouzal mezi prsty. Asi si pořídí kyblíček a lopatičku. Při představě, jak si dělá z písku bábovičky a kolem chodí lidi a ukazují si na něho se zašklebí. Ale ať si říkají co chtějí, jemu to je už víceméně jedno. Stočí svůj pohled od moře ke Kioshimu a na chvíli se střetne s zeleným pohledem, ale i hned se začne dívat jinam, protože se vždycky očnímu kontaktu radši vyhýbá, nejspíš se bojí, co by tam mohl vidět. Tentokrát mu pohled zase zůstane na kočičích ouškách.* Promiň. *řekne, protože mu to nedá a natáhne se po nich. Letmo se dotkne toho pravého, ale hned dá ruku zase pryč.* Jsou vážně opravdový. *řekne si potichu pro sebe, jako by tomu stále nevěřil, ale moment překvapení z něho hned opadne a vystřídá ho jeho typický úsměv.* To je hustý, jsi jak divoká kočka. *sdělí mu svůj postřeh, ale pak zase zmlkne, nerad by ho naštval. Odkdy se vůbec hlídá, kdy má přestat s otravným chováním? Asi se mu trochu propláchl mozek, když se máchal v té vodě.*

Aha, *odpoví, aniž by odlepil pohled od vodní hladiny.* Hm, staršího bratra. *Řekne po chvilce zamyšlení, jelikož jeho myšlenky opět odletěly k hloupým otázkám, proč Kentaro nebyl tam, kde měl být. Zareje nohy po kotníky do písku, pak je přes vrstvu zrnek znovu vytáhne a opět je zahrabe. Teď by hodně lidem mohl připadat jako malé dítě.* Nebo mentálně postiženej puberťák, *ušklíbne se kysele aniž by si uvědomil, že to řekl nahlas hned potom, co se blonďák představil. Uvědomí si to a hned vykoktá omluvu, že to nebylo myšleno na něj, přičemž na něj krátce pohlédne. Zatřese hlavou se strany na stranu, samozřejmě se všude rozlétnou kapičky vody. Pak se vlasy ustálí do jeho normálního účesu (-trčí do všech stran) a uši má přetočené kolmo dopředu.* Kioshi, *představí se a opět se pohledem zabodne na hladinu moře. Využije toho, že se Haru dívá na moře a krátce ho přelétne pohledem. Předtím se k tomu nějak nemohl dokopat.*

*Hodí letmý pohled po klukovi, když vyleze z vody a sedne si do písku a potom se vrátí k tenisce, kterou ještě jednou vymyje, vlastně ho to docela začalo bavit. Mýt tenisky. Trhne sebou, když zničehonic na něj vypálí otázku.* Cože? *otočí se na něj, ale když mu dojde, na co se vlastně ptal, tak odpoví.* Mám sestru, dvojče. *usměje se a tenisku vynese na břeh, kde ji položí vedle něho.* Co ty? *oplatí mu stejnou otázkou a vzpomene si, že než si dopřál "koupel" že hledal baterku od mobilu. Vylezl zpátky na molo a k jeho radosti se mu ji podařilo najít. Vrátil ji tam, kam patří a mobil zapnul. Chihiru ho více méně poslala někam. Zasmál se a vrátil se k tomu klukovi, aby si vyslechl jeho odpověď.* Mimochodem, já jsem Haru. *představil se mu a posadil se vedle něho. Díval se na příliv a odliv moře, který ho naplňoval jakýmsi pocitem klidu a míru. Cítil, jak se oklepává z toho prvotního šoku z jejich "úžasného" setkání a pomalu se dere na povrch jeho ukecané já. (No tak, nemůžeš ho odstrašit po tom, co jsi ho nedobrovolně vykoupal) okřikl se a rozhodl se výjimečně tolik nekecat, ale sám věděl, že to stejně dlouho nevydrží.*

*Prsty chytne tenisku za tkaničky a vyzvedne ji do vzduchu, kde ji zamračeně pozoruje. Po chvíli ji ještě jednou vypláchne a chystá se umejt i druhou, když mu jí ten blonďák vytrhne z rukou s tím, že mu pomůže.*He? *Překvapeně se na něj podívá, pak znovu stočí pohled k teď už čisté botě. A napadne ho totální hovadina, takže se podle myšlenky zařídí a hodí mokrou tenisku za sebe do písku, samozřejmě že od něj zas bude celá zašpiněná. Ale to je mu teď jedno. Často se chová dost dětinsky, jako například právě teď. Zvedne, dojde k suché části pláže a kecne si do písku. Zaslechne za sebou nějaké zvuky, samozřejmě se tím směrem nejdřív otočí jen uši a potom až teprve jeho hlava. Jakmile ale, k jeho velkému zklamání, zjistí, že to byl možná pták, nebo něco podobného zjevu, stočí pohled zpět k moři.* Máš sourozence? *Zeptá se, směrem k blonďákovi se ale neotočí.*

*Přijme nabízenou ruku a nechá se vytáhnout na nohy. Prohlédne si kluka a pohled mu zůstane na kočičích ouškách. Tohle vidí málokdy. Sice už viděl spoustu lidí, ale no ... takhle zblízka ne. Nejradši by si na ně sáhl, aby se ujistil, že jsou opravdový, ale to by si v tuhle chvíli nedovolil. Už takhle kvůli němu skončil ve vodě. Nahmatá v kapse mléko a zamračí se, celý je rozmočený, ale když to uschne, půjde to úplně v pohodě vypít. Znovu se podívá na kluka, který si začal čistit boty. Vážně dobrá situace na to, aby si myl boty. Nedá mu to a musí se usmát. Sundá si mikinu a položí ji na molo, potom si tam ještě odloží svůj poklad v podobě mléka a dobrodí se ke klukovi.* Pomůžu ti. *řekne prostě a aniž by čekal na svolení nebo něco takového mu botu vytrhne z ruky a začne ji též mýt, vážně komická situace, dva idioti, co myjí boty v moři.*

*Dál chodí podél pláže, když něco zaslechne a zvedne hlavu. V tu chvíli na něj sletí nějakej kluk. Zřejmě z mola. Samozřejmě neudrží rovnováhu a slítne na zem i s tím blonďákem. Když se mu omluví a nakonec se na něco zeptá. Jen váhavě nakloní hlavu na stranu, uši přetočí dopředu a přejde kluka pohledem. Pak mu ale dojde, že se stále válí ve vodě, tak rychle vyskočí. Nějak ho nenapadne jak zareagovat. Tak jen ke klukovi natáhne ruku, aby mu pomohl vstát.* To je v pohodě *řekne dost potichu a pohledem se zabodne kamsi do strany, což dělá vždycky, když neví, co by měl dělat. Nakonec se rozhlédne, kde přistály jeho boty, naštěstí to není moc daleko. Dojde pro ně a jelikož jsou celé od písku, rozhodne se je vypláchnout. Dřepne si tedy a začne boty mejt. Krátce přitom koukne na blonďáka.*

*Ani nevěděl, jak dlouho tam stál a dělal na sebe do vody různé obličeje. Vyzkoušel snad všechno možný. Jak mu stačí málo ke štěstí. ta voda vypadala tak lákavě, že by si šel docela rád zaplavat, ale neměl s sebou plavky a v oblečení plavat nebude, to by ho Chihiru zabila. V tom ho napadlo, že by jí mohl napsat, aby mu přinesla plavky. Vzal do ruky mobil a vyťukal krátkou smsku, stejně se jí asi nebude chtít jít až sem s jeho plavkama. Uslyšel zakrákání ptáka a mobil mu spadl na zem a baterka se rozletěla bůh ví kam. Zrovna se sehnul, aby sebral zadní kryt, když za sebou ucítil pohyb, a když se chtěl podívat, co ho způsobilo, neudržel rovnováhu a spadl z mola. Jak tak letěl vzduchem ve snaze se zachránit po něčem hmátl a zachytil se, ale potom se ta věc zřítila spolu s ním. Když se vzpamatoval, zjistil, že ta věc je ve skutečnosti kluk, a pokud se nemýlil ještě z jeho školy. Vážně skvělý.* Eh ... promiň ... nevšiml jsem si tě? *zbytek věty vyzněl jako otázka, protože nevěděl, co v tuhle chvíli říct. Ale na druhou stranu ... už nebude potřebovat ty plavky.*

*Sotva vyjde ze třídy, pro sebe se usměje. Pokračuje v loudavém kroku nevědíc kam a v hlavě mu stále šrotuje otázka, kde je sakra jeho bratr, když tam na něj měl počkat. Napadne ho několik možností, ale ty hned zavrhne, ne snad proto, že by to nemohla být pravda, ale proto, že nechtěl, aby to byla pravda. (Mimochodem uši má sklopené do stran ^^ a kočičí ocas stažený mezi nohy, kde se mu jimi proplítá na každém kroku.* Kare wa sono yona jakudesu. *Zařve naštvaně a kopne do plechovky na kraji chodníku. Rozhlédne se a když spatří udivené tváře přihlížejících kolemjdoucích, jen si něco zamumlá a vydá se opačným směrem, než šel doteď. Poté několikrát zatočí, až si myslí, že se ztratí ve změti uliček, ale nakonec se objeví na pláži. Ne, že by ho to nějak vzrušovalo. Prostě jde dál, se zrakem upřeným na boty, dokud nedojde na kraj pláže. Tam se mu tenisky začnou nacucávat vodou, tak si je sundá a v další chůzi pokračuje bez nich.*

*Byl rád, že je konečně po škole, takhle dlouho se mu už nevlekl den ... no dlouho. Štvalo ho, že ho dali do úplně jiné třídy než Chihiru, ale na druhou stranu asi jim prospěje, když nebudou dělat všechno spolu. Tašku hodil domů a rychle na sebe hodil černou mikinu s kapucí. Potom se vydal do města. V jednom obchodě si koupil jahodové mléko, které si dal do kapsy a rozběhl se ani nevěděl kam. Zastavil se, až dole na pláži. Vůbec nevěděl, že z téhle strany je molo. Dohopsal až na konec a naklonil se nad hladinu. Díval se na něj jeho obličej s přitroublým úsměvem. asi by se měl přestat usmívat, nebo si někdo bude myslet, že je sjetej.*