Normální (dětské) hřiště

*Usměje se a prohlédne si ho.* No a je tu volno? *Zeptá se s úsměvem a pokyne hlavou směrem vedle něj naznamení, že myslí místo na zábradlí vedle něj. I když dosti pochybuje, že by nebylo.*

*Si tam tak v hlavě řeší různé životní otázky, když náhle k jeho uším dolehne cizí hlas. Otočí hlavu, a koho tam nevidí - onu tajemnou dívku. Nablízko je ještě hezčí.* Áj dount spík jór lengvidž. *Polohlasně praví, pak se ale uchechtne a zavrtí hlavou.* Ale ne. Zdravím. *Pohodí hlavou a levou rukou si upraví vlasy.*

*Ještě chvíli tam tak stojí, ale přestane ji to bavit. Po chvíli uvažování se rozejde směrem k nějakému klukovi.* Konnichiwa. *Pozdraví ho, když dojde až k němu a usměje se.*

*Chvíli si jen tak posedává na zábradlí, brouká si melodii jedné písně, která mu zrovna leží v hlavě a neurčitě pohazuje hlavou. Přejíždí si okolí pohledem, kdejaký procházející člověk ho probodne pohledem a on mu to oplatí zazubením. Krátce se zahledí nalevo, poté napravo... A helemse, pomyslí si, celkem pěkná holka. Je však moc líný na to, aby se jí teď šel jakýmsi způsobem dvořit, tak si prostě začne zpívat. Neřve, ale hlasem nešetří.* Lalalala lá lá lá.... *Ale ani ne po první sloce ho to přestane bavit a raději zaklapne tlamu. Ruce si složí do klína a jen tak kouká před sebe. Přemýšlí, jestli si náhodou nějaký zázrakem nenarval kytaru do brašny... Jo, bylo by to celkem nelogické, ale potvrdilo by to jeho teorie o tom že čas a prostor neexistuje.*

*Pomalým krokem došla až na hřiště. Na sobě má volné bílé tričko, pod kterým jí prosvítá černá podprsenka. Krátké kraťasy také v bílé barvě a boty tentokrát v černé barvě. Krátce se porozhlédne po hřišti. Že by tu bylo hodně lidí se říct nedá. Opře se o strom za ní a pozoruje všechny zde přítomné.*

*S úsměvnou melodií na rtech, rukama za hlavou a optimistickou chůzí bloudí okolo školy, až se nakonec ocitne u jednoho moc pěkného hřišťátka. Pousměje se, lhali bysme, kdybychom tvrdili, že je absolutně střízlivý, zas tak špatně na tom ale není... je spíš ve veselejší náladě, no. Tak či onak, přes rameno má hozenou svou milovanou hnědou brašnu, vypadající jako chlebník, na které má různé nášivky, spínáčky, placky, všechno možné, což jí dodává osobnost. Má na sobě ty samé džíny, které jsou tak doničené, že vypadají jakoby je vytáhl z kontejneru na odpadky. Na nohách má kanady, ještě jeho tělo zdobí tričko s potiskem a heslem "Good night white pride", které hrdě nosí a jeho iniciativu by nejraději vykřičel do světa. Rozeběhne se a vyskočí na jednu prolejzačku, načež z plného hrdla zakřičí.* Never on your side! *A usí se sám pro sebe uchechtnout. Pak se sveze a sedne si na zábradlí, které prolejzačka nabízí. Nepřestává se potměšile šklebit.*