Normální (dětské) hřiště

*Očima ucukne na něj, ale následně jimi ucukne nazpět. Mírně se jen tak pro sebe pousměje a kousne se do rtu. Pohled stále nechává při zemi. Nechá si nějaké prámínky vlasů spadnout do obličeje.*

*Zamručí si cosi pro sebe a potom se polichoceně začervená. To se mu moc často nestává.* Díky. *Hlesne tiše a zazubí se trochu nejistě, potom jen tak odvrátí pohled na druhou stranu.*

*Nad jeho "chytrým" nápadem se pouze pousměje a zahledí se před sebe.* (Zvláštní představa). *Pomysllí si a jeho otázka ji nijak nezaskočí. Čekala, že se na něco takového zeptá.* U tebe? *Sice to nejspíš vyznělo jako otázka, ale nebylo tomu tak.* Hmm... u tebe... *Zopakuje, pohlédne na něj a zamyslí se.* ...Tobě to sluší. *Krátce se na něj usměje a poté sklopí pohled k zemi před sebou.*

*Po její poznámce se uchechtne a věnuje jí pobavený kukuč.* Hej, zastrč ten jazyk nebo... *Chvilku přemýšlí, co by mohl provést.* ...ti ho ukousnu. *Je nejchytřejší věc, co ho napadne. Ale to neznamená, že je ve skutečnosti chytrá. To ho ale nějak nežere a tak když se mu nakonec dostane odpovědi, jen líně trhne hlavou.* Ah tak. *Semkne rty k sobě a stočí pohled před sebe.* No a... u mě to platí jak? *Zeptá se jen tak od vzduchu a čeká, co z toho vyleze.*

*Chvíli ticha ještě o něco prodlouží.* ...Tak ti to neřeknu. *Řekne a vyplázne na něj jazyk. Po chvilce se ale rozesměje.* To byl jen vtip. *Pobaveně se usměje.* Neplatí to u každého. *Řekne nakonec to, co chtěl aby mu řekla.*

*Ta ho tou tajemností zabije.* No? *Trochu se k ní přisune blíž a na tváři se mu objeví prosebný výraz plný očekávání.*

*Znovu si poupraví vlasy.* No když kvůli tomu nebudeš spát... *Nedořekne. Pouze se pousměje a pohled přenese na něj.*

*Zakření se a pak si opře bradu o ruku, jejíž lokte má opřený o svoji nohu.* Když to je strašně těžký, zapírat sám sebe. Hele, kvůli tobě nebudu spát. *Pokusí si postěžovat, jestli mu to bude vůbec platný, ale jak jí tak sleduje, zřejmě ne.*

*Přejede pohledem okolí a následně zavrtí hlavou.* Nebuď tak zvědavý. *Usměje se a pohlédne na něj. Poté ucukne pohledem kamsi před sebe. Vlasy, které jí padají do obličeje si dá za ucho, ale nějak moc to nepomohlo.*

*Sám zkoumá okolí pohledem někoho, kdo by nejraději byl jinde.* Hm? *Ohlédne se opět na Ami a těkne k ní bradou.* Klidně povídej, zajímá mě to. *Pobídne jí a jemně do ní drcne ramenem.* Pak ti třeba na oplátku něco řeknu já. *Zubne se a aby to potvrdil, zvedne palev pravé ruky.*