Normální (dětské) hřiště

*Ještě chvíli jen tak pozoruje nebe. Potom přesune pohled na něj.* To víš že mám. *Řekla a pohledem uhla kamsi do strany.* Ale to je jedno. *Dodala po krátcé odmlce a zakroutila hlavou.*

*Chvíli se na ní jen tak kouká, když zvedne pohled k nebi, neubrání se otázce.* Máš snad jiný názor? *Zeptá se jen tak mimochodem a oči zabloudí někam, kam neměli, tak rychle uhne hlavou do strany. Chová se neslušně...*

*Na první větu pouze pokýve hlavou. Zahleděla se někam prázdně před sebe. Že by ale na někoho nebo něco určitého se říci nedalo.* No jak myslíš... *Řekla polohlasem, usmála se, zaklonila hlavu a pohled přenesla k nebi.*

Ale rozeznám... jen mi to asi nechutnalo natolik, abych si to pamatoval. *Pokrčí neurčitě rameny a poté dlouze přikývne, že se přitom předkloní a v předklonu ještě pár vteřin zůstane.* Jop. *Zase se narovná a zazubí se jako měsíček na hnoji.* Debílci. *Uchechtne se a nechá svůj veledůležitý úsměv přejít do rošťáckého šklebu.*

Když nerozeznáš rozdíl mezi jablkem a hruškou, tak je celkem možné, že to jméno spleteš. *Ušklíbne se.* Roztomilí debílci? *S mírným úsměvem pozdvihne obočí.*

*uUchechtne se a sklopí zrak k zemi, když poté poznamená, aby nezapomněl, lehce dotčeně, spíše pobaveně, na ní opět zvedne hlavu.* Helé, zas tak špatně na tom nejsem... jsem absolutně v pořádku... vidím, a všechno si pamatuju. Třeba dneska ráno jsem snídal jablko. I když... klidně to mohla být i hruška, ale to není podstatné. Bylo to ovoce. *Pokýve znalecky hlavou a zvedne jeden prst, kterým na ní ukáže.* Noták. Usměj se. To je ta nejkrásnější věc na dívčím obličeji. Kluci, když se usmívaj, sice vypadaj jako roztomilí debílci, ale holkám to sluší. *Ušklíbne se a poodhalí svůj perfektně bílý chrup.*

*Úsměv mu opětuje, ale následně pokrčí rameny.* Snadno zapomatovatelné ano. *Řekne s pohledem upřeným kamsi před sebe. Po krátké odmlce ovšem pokračuje.* No tak aby jsi jej nezapoměl. *Ušklíbne se a pohled přesune zpět na něj.*

*Když zavrávorá, tak jí sám jednou rukou zajístí za zády. Zazubí se a mávne druhou rukou, pak se sám zase přichytne zábradlí a stáhne z ní ruku.* Ále, v pohodě. *Pokýve hlavou a po krátké odmlce se znovu rozpovídá.* Takže Ami jo? To je zajímavé jméno... takové lehce zapamatovatelné. *Znovu se na ní otočí a věnuje jí dokonce jeden úsměv.*

*Nejprve se jen usmála nad jeho chováním.* Jmenuji se Ami. *Představila se a sedla si na zábradlí. Když trochu zakolílasla, přidržela se jej, aby ze zábradlí nesletěla.* Eh... Promiň... *Omluvila se a pustila se ho.*

*Těkne pohledem vedle sebe, a symbolicky se trochu pošoupne a kývne.* Áno, račte si sednout, madam. Chci říct, slečno... *Nadzvedne se a zamyslí se, jaký je v tom vůbec rozdíl? Ale hodí to za hlavu.* Abychom si nemuseli vykat, pokud vám to ovšem nevyhovuje, jmenuji se Zentaro. *Jo, paroduje přehnanou etiketu celého Japonska. Ale není to to, co ho baví? Každopádně ještě jednou si ji prohlédne, a neujde mu její prosvítající podprsenka. Sakra, projede mu hlavou.*