Připotácí se za ní jakýmsi neuspořádaným pohybem, který on nazývá chůze, a kecne si na nejbližší lavičku. Ale né ledajak. Vyskočí na ni, sedne si na opěrku a lokty se opře o stehna. Spojí dlaně a hledí před sebe, přemýšlejíc, co by se dalo v tak klidném parku, v tak pozdní hodinu vyvést.* Hmm... spreje mám doma... petardy a jiné náčiní taky... *Levou rukou chytí tyčinku a vytáhne si lízátko z pusy, přemýšlivě hledí na sladký konec.*