Možná, *pokrčí rameny a když se Haru uráčí najít si místo k sezení jinde, zůstane ležet podepřený na loktech. Už nemá náladu se dál hádat, nebo vymýšlet něco dalšího, co by prckovi provedl. Nad dočasným příměřím se pousměje, jelikož tuší, že moc dlouho to nevydrží. Odhaduje to tak do dalšího setkání. Následně se chce uštěpačně zeptat, jestli by ten dort neměl bejt jeho, když včera tu jeho útratu platil, ale nechá to plavat a pohodlně se rozvalí, ruce za hlavou a nohy skrčené v kolenou.* A to s tím posilováním myslíš vážně? *Zeptá se a krátce se na něj podívá. Vzpomene si, že když tu byl ráno Haru běhat, měl krabici sušenek, která teď skončila neznámo kde. Radši mu to nebude připomínat, nebo zase vyletí a nedá mu pokoj, dokud jí nenajde. Následně se vyhrabe do sedu a pak vstane.* Tak já jdu, čau *Krátce se na něj usměje přes rameno a pak extra líným krokem opustí areál parku. Tenhle kluk je naprostá katastrofa.*

*Celkově se to nějak zvrtlo a lidem okolo vážně musí připadat jako páreček idiotů, ale za tohle mu to stálo. Začne se smát a dlouho nemůže přestat.* Počkej ... teď to vypadá jako že jsem tě přepral. *řekne svůj poznatek a na tváři se mu rozlije vítězný úsměv. Potom se z něho přetočí vedle do trávy a zadívá se na oblohu. Mraky to mají tak jednoduché, celé dny si plují po obloze a nikdo jim nic nevyčítá.* Vyhlašuji dočasné příměří, jsem unavený. *zavře oči a začne přemýšlet o všech těch úžasných dortech, když se mu vybaví v hlavě vzpomínka na jednu bílou krabici. Prudce vyletí do sedu.* Néé, ten čokoládový dort zůstal na té lavičce. *hraně vzlykne a potom si povzdechne.* Od té doby, co jsem tě potkal, přicházím o jeden dort za druhým. *sdělí mu při vzpomínce na ty úžasné dorty, co musel nechat v cukrárně včera. Nakonec nad tím mávne a lehne si zpátky do trávy.* Jsem moc unavenej na pomstu. *vážně tihle dva bratři jsou pohroma, neustále je mokrej a bez dortu, to musí něco znamenat, určitě je sem poslal někdo, kdo mu chce zničit život. A nebo on musí přestat koukat na všechny ty seriály.*

Já? Proč já? *Ukáže na sebe prstem, jestli opravdu myslí jeho a překvapeně se na něj podívá.* Ale no táák. *Přidřepne vedle něj a píchne mu prstem do tváře, jestli je nemá uraženě nafouklé. Jenže, jelikož je Haru možná načuřenej nafouklý tváře nemá, takže se to mine účinkem. Každopádně se zase narovná a začne znuděně chodit jako čáp (udělá dva kroky tam, pak zase dva kroky zpátky a vysoko přitom zvedá nohy), každýmu musí připadat jako děsnej magor, ale on si toho neráčí všímat, zrovna, když je na cestě zpátky k Haruovi ho prcek osloví. Při tom co říká se začne mračit, jelikož nechápe, o co Haruovi jde. Když na něj ten prcek skočí zavrávorá dozadu a nakonec přepadne dozadu, jelikož čekal všechno, jen ne to co zrovna prcek udělal. rychle dá ruce před obličej, aby se na něj dostalo vody co nejmíň.* Děláš si srandu?? Nesnáším vodu, *řekne a jeho hlas nemá daleko k hysterii.Možná nebyl zrovna nejlepší nápad ho házet do tý kašny. Musel ale uznat, že to byla sranda. Nepochyboval, že lidi kolem se dost baví.*

*Když ho Kentaro potopí, tak sebou začne zmítat, ale je mu to stejně k ničemu, protože Kentaro má větší sílu. Když se ho konečně uráčí pustit a vytáhne ho z vody, začne kašlat, protože se mu zase dostala ta odporná voda všude. Uraženě si sedne do trávy, je totálně promočený, protože ten zmetek nemá mozek.* Ty bys potřeboval zchladit. *schválně se otočí, aby se na něj nemusel koukat, protože ten jeho vítězný úsměv vidět nepotřebuje. Při vymýšlení toho, co by mu zase mohl provést, ho napadne jedna zase totální kravina. Zvedne se a pomalu se vydá ke Kentarovi s tím jeho potměšilým úsměvem na rtech.* Ken-chan, díky za koupel, ale přeci nemůžu být jediný, komu jí bylo dopřáno. *přejde až k němu a doslova na něj skočí. Ruce mu obtočí kolem krku a nohy si zapře o jeho pas, kdyby ho náhodou chtěl Kentaro rychle shodit. Začne třást hlavou, z vlasů mu začnou létat kapičky a on se tak trochu cítí jako pes, no možná by se teď hodilo říct klíště. No co, když má být mokrý on, proč ne i Kentaro? Jenom se modlil, aby to přežil. Protože už zjistil, že si s ním není radmo zahrávat.*

*Pod jeho nadávkama se nejdřív zatváří nadmíru ublíženě, ale pak mu to nedá a začne se tam skoro válet po zemi smíchem. Pomalu se přestane smát, ale když uvidí, jak Haru loví gumové medvídky, začne se smát nanovo.* Já jim neublížil. Tos zavinil ty, že skončili ve vodě. kdybys neprovokoval, neskončil bys tam ani ty. *Pokrčí rameny a ještě se částečně pochehctává. Založí si ruce na hrudníku. Po tom, co na něj dopadnou první kapičky lituje toho, že Harua rovnou neutopil. Hodí po jmenovaném nenávistný pohled. Nesnáší vodu. Za tohle mu Haru zaplatí. Zamračí se na něj a rychle přiskočí ke kašně, strhne Harua do vody, kde ho chvilku drží, ale jen tak dlouho, aby se neudusil. Přece jenom ho teď zabít nechce. Musí si přece počkat na jeho pomstu. Pak ho vytáhne z vody do bezpečí suché části parku.* Doufám, že ti to zchladilo mozek na tolik, abys přemýšlel normálně. *Názorně si poklepe ukazováčkem na čelo. Je sice trochu naštvaný, že se musel dostat do blízkosti vody, ale zároveň ho u srdce hřeje pocit dobře vykonané pomsty.*

Mam ... proč se na to ptáš? *zeptá se, jelikož mu trošku nedochází souvislosti, ale když mu Kentaro vytrhne vodítko, kterým ho sváže, a pak si ho hodí přes rameno, začíná i dávat dvě a dvě dohromady.* Nééééééééééééééé, pusť mě dolů! *začne protestovat, ale když se na ně začnou otáčet lidi radši zmlkne, protože už takhle se cítí trapně. Takový ponížení, za to mu určitě zaplatí. Půjde, zkope ho, a pak ho hodí na skládku. Problém je v tom, kdo by koho nejspíš zkopal, a jak by ho asi na tu skládku dostal. Život není fér. Když dojdou do parku a on zahlídne kašnu, zděsí se, to by přece neudělal. Jenže se zmýlil a Kentaro ho do té kašny opravdu hodil. Ledová voda ho úplně pohltí a on se rozkřičí.* Hlupáku! Idiote! Magore! Hloupá idiotská magorská kočko! *do úst se mu dostane voda, a tak se začne dusit. Přeleze na druhou stranu kašny, kde netryská vodotrysk. V puse cítí ošklivou pachuť vody z kašny, ale to mu je teď jedno, protože si uvědomí jednu skutečnost.* Medvídci! *medvídci se rozhodli surfovat v kašně, nebo spíš neumí plavat, a tak se většina, co nezůstala v obalu začne potápět.* Néééé! *rychle po nich skočí a začne je vylovovat. Nejspíš to vypadá komicky, ale pro něj jsou důležití. Bonbóny odporně lepí, ale on si je i přesto začne strkat do kapes od mikiny. Chihiru ho potom zabije. Když dokončí záchranou misi znovu probodne Kentara vražedným pohledem. snažil se utopit medvídky, tohle přehnal.* Ty! *ukáže na něj ukazováčkem.* Mým medvídkům nikdo ubližovat nebude. *posune se trochu dopředu a začne ve vodě kopat a vodu cákat na Kentara. Ať si dá taky sprchu.*

*Poznámka o lidech se mu vůbec nelíbí a on není hloupý, aby s ním zůstával někde, kde žádný lidé nejsou. Na to je až moc chytrej. Nejradši by se začal ďábelsky smát, jak na něj určitě vyzrál, ale to by se teď k tomu jeho odchodu moc nehodilo. Jenže následující otázka ho zamrazí na místě.* Cukrárna? *rozzáří se mu oči, ale řekne to takovým neutrálním tónem, nebo alespoň on si myslí, že to tak vyznělo. Otočí se na něj a změří si ho pohledem.* Nemysli si, že mě zlomíš na dorty, nejsem tak blbej, jak vypadám. *řekne přesvědčeně a pokýve si hlavou, jak prokoukl jeho plán, ale když se Kentaro otočí a vyrazí do města, tak má chuť běžet za ním. Dodatek o zkažení dortů mu sevře srdce. Nemůže je tam nechat přece jenom zkazit ne. Měl by se jenom ujistit, jestli je tam schovali, a pak zase půjde pryč. Ano to udělá. Už se chystá vykročit, ale pak se zarazí. Zavrtí hlavou. Ne, ne ne. To je určitě past! Domlouvá si v hlavě, ale moc se mu to nedaří, ať si to chce přiznat nebo ne, Kentaro ho už dávno dostal. Doběhne ho.* Nemysli si, že jsem se nechal přemluvit. Jdu jenom zkontrolovat ty dorty. Nejsem hloupej, abych se nechal napálit. *zrychlý krok, aby se dostal o něco před Kentara a nejradši by se rozběhl, protože ty dorty se určitě můžou zkazit každou vteřinou, nebo je možná někdo vyzvedne dřív než on, to nemůže dopustit.*

*Ten, kdo by nepoznal, že je Haru děsnej herec by musel bejt slepej a hluchej. Kentaro se musí hodně přemáhat, aby si v mysli nepřipsal další bod, proč by měl prcka zabít na místě.* Taky si myslím, *radostně se usměje.* Ano, je vážně hezky, proto je tu tolik lidí, nemyslíš? *Řekne jen tak do vzduchu. Haurovo porozhlédnutí mu ušlo obloukem, takže tohle byla jen dobře načasovaná poznámka.* Takže se mnou nepůjdeš do cukrárny? *Podívá se na něj, v očích jisté zklamání, že nebude moct všechny ty dorty věnovat Haruovi..* Chtěl jsem se podívat, jestli nám ty zbylý dorty nezabalili. *Krátce se usměje, aby to vypadalo, že nedává najevo, jak strašně moc ho to mrzí, ale pak se otočí na patě a vykročí směrem k obchodnímu centru. * No, ale když nemáš čas, tak je tam budu muset nechat zkazit. *Řekne a jelikož je stále k Haruovi otočený zády, neodpustí si úsměv. Nutno podotknout, že je vážně dobrý herec.*

*Takhle rychle ještě nikdy z parku neodcházel, a už si myslel, jak si nepozorovaně zmizí, když se vedle něho objeví Kentaro.* Sakra. *řekne si potichu pro sebe a hned na to se k němu otočí s úsměvem na tváři.* Jéé, Ken-chan, dlouho jsme se neviděli. *poplácá ho po rameni na důkaz své veselosti, a pak se nenápadně rozhlédne, jestli je tady dost svědků, kdyby se ho náhodou někdo pokusil zavraždit. Jen tak mimoděnek si vzpomněl na včerejšek a hlavní věc, která se mu vybavila byla ta hnusná ryba v té restauraci. Tu restauraci už nikdy nenavštíví, má na ni špatné vzpomínky, které se netýkají jenom jídla. Měl si pořádně rozmyslet ten odchod včera a ne ještě provokovat za tím sklem. Jenže to nepočítal s tím, že by se ještě potkali.* Dneska je krásně co? Rád bych si s tebou povídal, ale můj každodenní odpolední běh už skončil, takže... *ještě jednou se na něj usmál a zkusil znovu uskutečnit svůj odchod. Ale tentokrát šel pomalu a ještě si u toho pískal, aby Kentaro neměl podezření, že ve skutečnosti, tak trochu zdrhá.*

*Užívá si klidu a míru, které toto místo nabízí a i ten nejmenší zbyteček špatné nálady zmizel kamsi do ústraní mysli. Vytáhne ruce z kapes a rozvalí se na lavičce, jako by mu snad patřila. Přesněji řečeno si na ní lehne, ruce si hodí za hlavu, jednu nohu pokrčí a opře o podpěrku ruky a druhou nechá mimo lavičku. Napadne ho, že by tady mohl klidně usnout, ale příčila se mu myšlenka, že by se tu mohli potulovat nějaký malý spratci a on by se mohl probudit s knírkem od liháče a to nemohl dovolit. Kouká si tak na modré nebe, když zaslechne kroky, nejdřív se mu vůbec nechce otáčet hlavu, ale nakonec ho přemůže zvědavost. Jakmile zahlédne blonďatou hlavu navlečenou do něčeho modrýho ihned mu před očima začnou lítat malé červenovlasé potvůrky, které mu našeptávají, že teď má možnost ho jednou pro vždy poslat na onen svět. Vyletí do sedu, jako by ho píchla vosa a chvilku na kluka překvapeně kouká. Poté se ale zamračí a ještě dřív, než má Haru možnost se zdekovat do bezpečí za ním vystřelí jako blesk. Samozřejmě mu netrvá dlouho a už je prckovi po boku.* Tak kams ses včera tak ztratil? *Zeptá se s nejnevinnějším úsměvem, který se zebe dokázal dostat.*