Jídelna

*přijde sem, na sobě má - opět celý v černém - černé džíny, triko s krátkým rukávem v téže barvě (odhalují se tím jeho svaly na rukou xDD) a černé tenisky značky Nike. Jeho vlasy mu spadají do očí, a jedinou jinou barvou je stříbrná - přívěsek ve tvaru kříže, který se houpá na - opět - černém náhrdelníku. Sedne si stranou od ostatních, a jenom tak nějak kouká do zdi. Nepřítomně si hraje v ruce s párátkem.*

*Může být dnešní den lepší? Opakoval si Haru v hlavě, měl by se přestat litovat, asi si tohle všechno zaslouží. Možná si v minulém životě dobíral slabší, tak se mu to teď vrací. Popravdě je rád, že si Chihiru sedle mezi ně, protože by se už asi zbláznil kdyby seděli vedle sebe. Koutkem oka sleduje to představení, co předvádí a jenom si tiše odfrkne a potlačí chuť od něj Chihiru odtrhnout, co má co na ni sahat. Ani vlastně neví, co mu na tom vadí. Chihiru se nad tím jenom zasměje, a pak se podívá na Kioshiho, který vypadá, že ho naprosto nic nezajímá. Zvláštní to člověk. Když se Kentaro zmíní o tom, co se před chvílí stalo, tak zrudne a začne se dívat někam jinam.* Takže je od tebe? *vezme Chihiru lízátko mezi prsty a hodí po Haruhovi významným pohledem.* O jakém boji tu mluvíte? *zase se jí zablýskne v očích a Haru by se nejradši propadl do země. Jak on ho nenávidí. Ale rychle se vzpamatuje, to mu jen tak neprojde.* Hmm... zajímalo by mě, kdo to navrhl ... *hraně se zamyslí a podepře si bradu pravou rukou.* Navíc vypadáš, že by sis to klidně zopakoval. *zabodne svůj pohled do toho jeho a přinutí se neuhnout. Tentokrát vyhraje, to on bude mít poslední slovo. Ani neví, kde se v něm za bojovnost vzala, ale prostě přišla a rozhodla se mu pomoc. Chihiru vycítila neviditelné napětí ze strany jejího bratra a začala se dívat z jednoho na druhého. Možná neměla hrabat na cizím pozemku, ale tohle stejně začíná vypadat zajímavě.*

Proč se sem ta holka furt dívá? *Zeptá se Kioshi a krátce se podívá jejím směrem. Netváří se zrovna přátelsky. Ani nečeká na Kentarovu odpoveď a už se zase věnuje svému kousku ryby. Naštvaně do něj zabodne vidličku a strčí si ji do pusy. Stále s vidličkou v puse se znovu podívá se na tu dívku. Gr... pořád sem musí čučet. Ušklíbne se v duchu a začne vidličkou odhrnovat brambory na druhou stranu talíře.* Kdyby tě to zajímalo, tak ta holka jde sem... a táhne za sebou Harua. *Řekne Kentaro pobaveně a pohodlně se opře. Jestli je ta blondýna stejná krev toho prcka, tak to bude zábavné. Když si k nim dívka přisedne, aniž by čekala, zda jí na to přikývnou a prcka stáhne za sebou, krátce se usměje. Ani Kioshi se neubrání pobavenému uchechtnutí. Hned na to se ale začne soustředěně hrabat v rozvařených bramborách a zdržuje se jakékoli konverzace, kterou -jak doufá- obstará jeho bratr. A taky že jo.* Těší mě Chihiru, *usměje se na ní Kentaro, pak vezme její drobnou ručku do dlaně a z vrchu ji krátce políbí, jako to dělali někdy ve středověku.* Jsem Kentaro, můj bratr Kioshi. *Ukáže se na černovláska sedícího naproti. Ten ho však ukázkově ignoruje a dál se věnuje talíři.* A ano, Harua známe. *Škodolibě se usměje a krátce na něj pohlédne. Pak se podívá Chihiru na krk, kde uvidí onen známý přívěsek.* Ale copak Haru-chan, to se ti přestal líbit, když sis ho tak tvrdě vybojoval? *Neodolá a rýpne si do Harua, který už takhle vypadá na zhroucení.*

*Hraje si s bratrovo přívěškem, a pak si ho na chvíli zapne kolem krku.* Vrátím ti ho, až mi skončí odpoledne malování. *řekne mu a on jenom přikývne, protože se s ní nechce hádat, jelikož by to mohlo skončit špatně a on už by ten přívěšek opravdu neviděl, což nechce. Chihiru sleduje nově příchozího, který si sedá vedle jejího neznámého. Začíná ji to zajímat víc než si původně připustila.* Toho černovlasýho znám, chodí o ročník výš. *oznámí mu, ale Harua to očividně nezajímá.* Je mi to jedno, prostě se tam nekoukej. *napomene ji a povzdechne si, protože jakmile si něco umane, má smůlu.* Jasně už vím, ty uši, věděl jsi, že mají fan club? *s pohledem upřeným stále k jejich stolu pokračuje.* Hmm a věděla jsi, že kdyby mě zajímaly nějaký uši půjdu do útulku, teď žer a nech to být. *odsekne jí, doufajíce, že konečně zavře hubu.* Od kdy jsi takovej? Vždycky tě zajímá, kde se co šustne a najednou ... leda že ... *po tváři se jí rozlije škodolibý úsměv.* Ani na to nemysli. Už jsem ti řekl, že je to nesmysl. *zpraží ji pohledem a ona se rozesměje.* V tom případě nebude vadit, když je pozdravíme. *zablýskne se jí v očích a dřív než se Haru stihne nějak ohradit už ho táhne k jejich stolu.* Zdravím, doufám, že nebude vadit, když si na chvíli přisedneme. *aniž by čekala na odpověď si sedne vedle Kentara a Harua, kterej se snažil zmizet si stáhne vedle sebe.* Já jsem Chihiru, můj bratr Haru, kterého očividně někteří znáte. *rozhlídne se a usměje se na ně. Její úžasný plán, který ještě nedomyslela, začal. No, jak už bylo řečeno, rodina se nezapře.*

*Kioshi má po škole a jelikož sám dobře ví, že dnes je jedno z jeho nejoblíbenějších jídel, ani na chvilku neváhá a hned po odzvonění se přiřítí do jídelny jako velká vlna (Obrazně řečeno - přijde svým obvyklým loudavým krokem, který už mají hold v rodině). S talířem přetíženým rybou vyhledává pohledem místo vhodné k jeho přítomnosti a nakonec se rozhodne pro důvěrně známou osobu. Tudíž Kentara. Sedne si naproti němu a neujde mu, že se dívá kamsi za něj. Otočí se a hledá mezi studenty nějakou známou tvář. Najde ji po chvilce. Haru. Ten nezvykle neodbytný a otravný tvor.* Hej, co na něj tak civíš? *Zeptá se a píchne vidličkou do bratrovy ruky. Ten se na něj krátce podívá.* Necivím. Pozoruji. *Zasměje se a přenese pozornost na dívku, která sedí s Haruem. Zdálo se, že chce někam jít. Podle jejího pohledu soudil, že k němu. Našpicuje uši a zapoclouchá se, jestli nezaslechne jejich rozhovor, ale přes celej ten bengál, co v jídelně panuje neslyší ani slovíčko.* A ty ses měl jak? *Zeptá se a podívá se na Kioshiho.* Jako obvykle. *Mávne nad tím rukou.* Neksichti se tak, kouká na tebe spousta holek. *Napomene ho Kentaro a rozhlédne se kolem. Měl pravdu. Pár dívek se dívalo jejich směrem. No jo, kočičí uši dokážou divy.*

*Když si všimne Kentara, tak se snaží dělat, že ho radši nevidí a začne zaujatě sledovat dorty před sebou, což neunikne jeho sestře, ale ta to radši nekomentuje. Jenže neustále nemizící divný pocit v zádech ho donutí se znovu otočit. Zabodne do něj pohled a chvíli mu ho oplácí, ale pak se otočí zpátky. Ze všech stolů si musí vybrat ten, který má přímou cestu k jejich stolu. Neobvykle. Kdyby alespoň dneska nebyla ta hnusná ryba, všechno mu hraje do karet, zatímco jeho stíhá jedna pohroma za druhou.* Kdo to je? *zeptá se nakonec Chihiru, kterou už nebaví být mimo dění, ráda všechno ví.* Neznám ho. *odpoví tónem, který je podbarvený tím ,aby se nevyptávala, ale to by nebyla ona.* Chodíte spolu? *zeptá se s tím jejím šibalským pohledem a on prudce vyskočí.* Jak si přišla na takovou pitomost?! *zvýší hlas, ale jakmile si to uvědomí rychle se posadí zpátky a tišeji dodá.* Musíš přestat číst ty tvoje knížky, jsi paranoidní. *Chihiru párkrát překvapeně zamrká, takovou reakci nečekala.* Byl to jenom vtip. *odpoví zahloubaně a nakloní se, aby lépe viděla na toho kluka. Je docela hezkej, to by mohlo být zajímavý.* Půjdu ho pozdravit. *oznámí mu a zvedne se, ale Haru ji zatáhne zpátky na židli.* Zapomeň, prostě dělej, že nikoho nevidíš. *poručí jí a ona jenom pokrčí rameny a sedne si zpátky. Stejně ho později pozdraví.*

Když už si nemohl užít ten tělocvik, rozhodl se, že si zajde alespoň na oběd, jelikož věděl, že je ryba. Postaví se do fronty a když na něj přijde řada, vezme si talíř s co největším kusem. Pak si sedne k prvnímu zcela volnému stolku, který uvidí a začne tu pochoutky jíst. Je tu docela rušno, ušklíbne se a nejradši by se šel najíst někam, kde v každej chvíli někdo nezaječí, nebo se nerozesměje na celou jídelnu. Chvilku poslouchá poslouchá rozhovor u vedlejšího stolku, ale to ho brzo přestane bavit. Seděli tam nějací šprti a bavili se o nějakém projektu do školy. Nuda. Rozhlédne se po příležitostném terči a zahlédne Harua sedícího opodál s nějakou dívkou, která vypadala, jako by mu z oka vypadla. Pravděpodobně sestra, nebo někdo jinak pokrevně příbuznej. Všimne si, že se Haru taky rozhlédl. Hledá někoho? Zeptá se sám sebe a podepře si hlavu rukou, zatímco tou druhou nabere další kousek ryby, který si následně strčí do pusy. Na krátkou chvíli si všimne jeho pohledu, který mu asi byl adresovaný úplným omylem. Pošle Haruovi nevinný úsměv a dál se věnuje jídlu, zatímco trpaslíkovi propaluje pohledem týl hlavy.*

*Konečně nastala jeho nejoblíbenější část dne. Oběd. Nadšeně se postaví do fronty, ale jeho nadšení pohasne hned, jak zjistí, co je k obědu. Ryba. No to snad není možný, dokonce i v té jídelně jsou proti němu. Naštěstí byl k tomu čokoládový dort. Rybu s díky odmítl a místo toho si nabral několik talířků s dorty, jídelna byla docela plná, přemýšlel ke komu by si sedl, když zahlídl u jednoho stolu svou sestru, tak zamířil k ní. Ušklíbl se nad tím, že i ona si nabrala spoustu dortů místo ryby, hold rodina se nezapře.* Užil sis tělocvik? *vypálí na něj škodolibě, protože ví, že ho nenávidí. I když ona není o nic lepší. Jenže Haru teď rozhodně nemá chuť myslet na tělocvik, protože tenhle byl nejhorší ze všech.* Počkej na mně po škole, půjdeme spolu domu. *přešel její otázku a posadí se naproti ní.* Fajn ... co je tohle? *ukáže na přívěšek, který si před tím pověsil na krk, no co, když už podstoupil to, co podstoupil, proč ne.* Nic zvláštního. *usměje se na ni a pustí se do dortu.* Můžu si ho půjčit? *zeptá se. Půjčit u ní znamená, už to nikdy neuvidíš.* Nee! *vylítne trochu prudčeji, než původně chtěl, ale když uvidí její podezíravý výraz, radši si ho sundá a půjčí jí ho.* Neznič to.* potom se rozhlídne po jídelně, nerad by ho teď viděl, ale tak je malá šance, že by si ho všiml, ale stejně. On nechce pokoušet to jeho štěstí, protože dneska už toho zakusil víc než si představoval.*