Skříňky

*posmála se* Pozdě?*doplnila ho s drzým tónem* A jak si se měl?*začala obyčejnou otázkou a pousmála se*

Ahoj. *Pozdravil, když došel až k ní. Prohlédl si ji.* Co tu děláš tak... *Zarazil se. Chtěl říct pozdě, ale vzhledem k tomu, že zas tak pozdě nebylo - aspoň podle něj - nedořekl.*

*všimla si přicházejícího kluka, ve kterém pozná Takeshiho. Otočila se ke skříňce, zkontrolovala obličej- oči a uznala, že to nepozná. Otočila se k němu*Ahoj Takeshi*usmála se od ucha k uchu a zamávala mu*

*Svým obvýklím znuděným a pomalým krokem dojde až ke skříňkám. Na sobě má tričko, kalhoty a boty vše v černé barvě. Sám ani neví proč, vždyť ve své skříňce vlastně ani nic nemá. No ale stejně nemá co napráci, tak proč se zde nezastavit. Když někoho u skříněk zahléhne, mírně se pousměje a vykročí směrem k ní.*

*rázně dojde ke svojí skříňce. Má na sobě kostkovanou košili, světlé džíny a boty na malém podpatku. Otevře tašku a začne hledat klíčky. Odemkne si skříňku a prohlídne si její obsah. Všude něco a nikde nic. To se jí nelíbí a tak vytáhla všechny zbytečnosti a vyhodila je do nejbližšího koše. Z tašky vyndala učebnice. Podívala se na dveře skříňky, kde visel rozvrh a fotka jejího "dobrého" kamaráda, kterého už 2 roky neviděla. Rychle zkontroluje rozvrh a při pohledu na fotku trochu posmutní. Natáhne k ní ruku, prudce ji strhne a se slzami ji roztrhá do koše. Vratí se ke skříňce, vyndá si kapesníček, vysmrká se a utře si oči. Do tašky si dá učebnice na zítřek, zavře skříňku a bezmyšlenkovitě se o ni opře*