Dvůr

*Ještě chvíli s mírným úsměvem hledí před sebe, poté ale pohled přesune znovu na ni.* Mám to brát jako otázku? *Zeptá se.*

*Sleduje každou jeho reakci. Vůbec neví, proč se a to zeptala. Takeshi mlčí, ale ona ho stále sleduje a čeká, už ani neví, jestli na odpověď.*

*Hleděl před sebe a jeho výraz nevypadal zrovna dvakrát přítomně. Když uslyší otázku, jeho výraz je už přítomnější. Otázka ho překvapí. Pousměje se a pozdvihne obočí. Pohlédne se na ni, poté opět před sebe, ale neodpoví.*

*Podívala se na něj a usmála se. Pak pohlédla na oblohu a spatřila mrak ve tvaru srdce. Na vteřinu se mírně zamračí.*A lásku?*zamyslí se zadumaně, i když neví, proč tu otázku vlastně vyslovila. Opět pohlédne na Takeshiho.*

*Hleděl jen tak před sebe. Když mu po chvíli došlo, co odpověděla, pokýval jen hlavou, což mělo být něco ve smyslu, že slyšel. Následně se ale na ni podíval a pousmál se.*

*Čekala delší odpověď, ale nijak jí to netrápilo. Nečekala, že se na to samé taky zeptá a tak byla docela zaskočená.*Ale jo, někdo by se možná našel.*řekne s nervózním úsměvem a lehce se podrbe v růžových kadeřích.*

*Chvíli po otázce, kterou mu položila na ni pohlédne. Otázka ho vcelku převapila, ale pokýval hlavou.* Jo, jo mám. *Odpověděl.* A ty? *Opětuje jí otázku.*

*Znovu vzhlédne k obloze jako Takeshi a přemýšlí, co jí jaký mrak připomíná. Pohlédne na mrak, co vypadal jako dvě ruce.*Už tu máš nějaké přátele?*zeptá se, ani neví, jak jí to vůbec napadlo.*

Ano, opravdu. *Ujistí ji a pousměje se na ni. Opře se o lavičku, opět zakloní hlavu a začne pozorovat oblohu.*

Opravdu?*zeptá se ještě, ale úsměv mu oplatí. Nechtěla ho nijak otravovat, ale měla o něj trochu starost.*