Obchodní centrum

*Blue práve lietal v oblakoch. Nečakal, že Kaoru pozvanie naozaj príjme, ale urobil to bez váhania.* Ešte otázka...Nepoznáš tu v obchoďáku nejakú dobrú kaviareň, kde by sme prehodili v pokoji pár slov?*mrkne naňho zvedavo*

//Tak piš :-D

*Málem se rozesměje z Harua výrazu. Ale podaří se mu to zamaskovat kašlo-smíchem. Takže vlastně nepovede. Nenávistný pohled oplatí nevinným úsměvem. Koneckonců - tenhle prcek si o něco takového koledoval, pokud si myslel, že ho přinutí jít jako nějakýho ochočenýho mazlíčka na vodítku.* Neměl bych se ti mstít pořád ještě já? *Zeptá se překvapeně a zvedne pokousanou ruku do výšky, aby na ní skrček dobře viděl. Medvídka samozřejmě nepřehlédne, takže se pobaveně usměje.* Vyhlášení války medvídkem? Ok, meče už asi nejsou v módě. *Řekne posměšně, pokrčí rameny a jako by se nic nedělo, si hodí ruce za hlavu a pohodlně se na lavičce rozvalí. Pošilhává po vodítku, když ho znovu osvítí jedna z jeho předchozích myšlenek. Po tváři se mu rozleje zlomyslný úsměv. Nakloní se k Haruovi a nevinně se ho zeptá.* Máš rád vodu? *Zatváří se jako nevinnost sama, pak Haruovi vytrhne vodítko z ruky a rychle, než stihne něco podniknout ho jím pevně sváže. Poté si ho přehodí jako pytel brambor přes rameno a s vítězoslavným úsměvem odejde z obchoďáku, úspěšně ignorujíc všechny udivené pohledy kolemjdoucích, do parku, kde ho jednoduše posadí přímo pod proud ledové vody do kašny.*

*S touhle možností vážně nepočítal, a proto když Kentaro vodítko pustí, skončí na zadku. Hodí po něm naštvaný pohled, protože mu zase všechno zkazil. Asi začne posilovat. To je hrozný, od té doby, co poznal tohohle kluka, tak už musí běhat a teď i posilovat. Určitě ho sem poslal nějaký bůh cvičení, protože to není normální. Po čtyřech přileze zpátky k lavičce a s její pomocí se zvedne. Střelí po Kentarovi ještě jeden nenávistný pohled, a pak se posadí co nejdál od něj. Zaloví v batohu a vyndá gumový medvídky, které si tam přibalil na jeho cvičící den v parku. Po pár vteřinách už má v sobě půlku sáčku. Kentaro mu zkazil tak skvělý plán. Nejradši by šel a hryzl ho i do té druhé ruky, ale řekl si, že se k němu už nikdy nepřiblíží. Ale stejně musí vymyslet nějaký druh pomsty. jak řekl někdo, jehož jméno si nepamatuje, i malí lidé dokáží velké věci, nebo tak nějak. Jenže všechny věci, co by rád udělal prostě nevyjdou a s největší pravděpodobností to odnese zase on. Vezme do ruky medvídka a mrskne ho po Kentarovi. Takový menší vyhlášení války.* Za tohle se ti pomstím. *řekne mu, a pak si začne hrát vodítkem v ruce.*

*Je rád za tu chvilku ticha, kdy si Haru něco promýšlí v hlavě a on může v klidu jíst svou rybu.* Aby ses nedivil, *namítne, teď už klidně. Ve skutečnosti mu nechtěl vážně ublížit. Protože když se naštve, dokáže bejt vážně hnusnej. To už si pár lidí zkusilo na vlastní kůži.* No to je vážně super, co kdybych si tu ruku uříz a poslal jí do nějaký galerie, aby mohli tvý křivý zuby všichni obdivovat? *Zeptá se uštěpačně.* Aby ses ráno náhodou neprobudil s rozbitou hlavou... nebo vlastně neprobudil. *Řekne si pro sebe potichu a zasměje se.* Nepovídej, *protáhne, jako by to byla ta nejnudnější věc ne světě a hodí do zebe zbytek ryby. Papír, do kterýho byla zabalená hodí do nebližšího odpadkovýho koše.* Jak bych mohl? *Zeptá se, to už je ale Haru někde v prčicích. Nevadí, těch pár minut využije k vytváření pomsty. Možná by nebylo špatný ho hodit do kašny, pro začátek. Uslyší cvaknutí a vražedně se na Harua podívá. Přemýšlí, jestli mu prostě nemá vrazi pěstí, aby se ten skrček vzpamatoval. Chytí levou rukou vodítko a podívá se na blonďáka pohled "tohle myslíš vážně?" a lomcování mu teď nijak nevadí, protže, i kdyby se na něj prcek pověsil, asi těžko ho odtáhne. Takovej menší problém, kterej nedomyslel. Rozepne karabinku a vodítko normálně sundá. Pak ho pustí s očekáváním, že Haru, kterej za něj až do teď tahal, slítne a skončí na zemi. ani se mu nepříčí myšlenka, že ho tím vodítkem sváže a hodí do tý kašny.*

*To, že se mu Kentara podařilo takhle naštvat ho ve skutečnosti potěšilo, ale jedna věc se mu nelíbí. Ten skrček, to porušil slib, a to se nesmí, nikdo nesmí porušovat sliby. Za tohle se mu nějak pomstí, ale zatím ho nenapadá jak. Když ho pustí, tak se zasměje a tleskne rukama o sebe.* Nemůžeš mě zabít, Ken-chan, na to jsi až moc měkkej. *zasměje se. Nějak moc si začal fandit. No vlastně ho už chtělo zabít hodně lidí, protože on umí být ... trochu otravný, ale ještě s nikým nevedl takovou tichou válku.* Ber to z té lepší stránky... Máš otisk mých úžasných zubů na předloktí. *řekne když přistoupí blíž a začne si své dílo prohlížet. V duchu se musí pochválit, protože to asi muselo bolet. Když si představí, že by mu to chtěl nějak Kentaro oplatit, tak se ošije. Musí přestat myslet na takový věci, jinak bude mít noční můry.* Mimochodem, porušil jsi slib a řekl jsi mi skrčku ... jsi zlá kočka. *prohodí uraženě a všimne si obojku, který nosí Kentaro kolem krku, taková ironie osudu. A v tom ho to napadne. Jeho úžasný plán pomsty.* Ani se nehni. *přikáže mu a odběhne, hledající pet centrum. Když jedno najde, koupí hezké světle modré vodítko a přiběhne zpátky. Podívá se na Kentara a zazubí se.* Pomsta. *řekne zlomyslně a připne mu vodítko k obojku.* A teď jdeme na procházku. *zasměje se, vezme do druhý ruky krabici a začne za vodítko táhnout.*

Jasně že jo, *odpoví na nevyřčenou otázku, kterou samozřejmě pochopil a pobaveně se zašklebí. Když ho ale Haru kousne, zůstane překvapeně zírat, dokud si neuvědomí bolest, která ho hned probere.* Teď sis vykopal hrob skrčku. *Vyletí z lavičky a chytí Harua za tričko přímo pod krkem. Urychleně vymýšlí, jak mu to co nejrychleji vrátit. Rozhlédne se kolem, po něčem, do čeho by se dal hodit, nebo strčit, bohužel uvidí jen malou bedničku na ovoce u nedalekého obchůdku. Hodila by se, kdybych měl něco, čím tohodle prcka rozřezat, tudíž se právě teď nehodí naprosto k ničemu. Musí vymyslet něco jiného, ale co, ho zrovna nenapadalo.* Seš mrtvej... hned jak vymyslím, jak. *První část věty řekne smrtelně vážně, ale při druhé se nevinně usměje. I když vlastně ani nevěděl, proč tu druhou část řekl. Možná proto, že zná někoho, koho by mohl považovat za kámoše? Těžko...takže jaká je správná odpověď? To kdyby věděl. Zase řeší blbosti, zatímco se mu má v hlavě vyvíjet plán na zničení jednoho blonďatého neskutečně otravného skrčka. Nejradši by mu provedl něco, na co na do smrti nezapomene, takže pokud ho zabije, tak to bude v pořádku, ne? Taky by se všem v jeho okolí docela ulevilo, kdyby ho měli z krku. Ne, tohle chce nějakou pořádnou pomstu, na kterou bude muset ještě přijít.* Máš štěstí, že jsem ráno vstával pravou nohou, *řekne nakonec, pustí ho a odsune se na svou část lavičky, kde si spokojeně dojí filé, jako by se nic nestalo. Rozhodl se ho ignorovat, takže doufejme, že mu to vydrží dost dlouho na to, aby měl čas vymyslet nějakou pořádnou smrt... i když to s tou skartovačkou a pohrabáčem nebyl zas tak špatnej nápad.*

*Kupodivu jeho poznámku ignoruje, což ho docela překvapí, protože si do něj chtěl nějak rýpnout, ale nepodařilo se. Vlastně ho to jejich pošťuchování vážně baví, ale stejně má neustále pocit, že ho jednou stejně Ken-chan předhodí svým druhům ... kočkám? Málem vyprskne smíchy, ale udrží se. Musí se ho na to pak zeptat, ale to by asi skončil v prvním odpadkovém koši, co by našel, takže si to bude muset dobře rozmyslet, než cekne o něčem takovém, jedině někde, kde nebudou ostré předměty ani něco, do čeho by ho mohl hodit nebo zavřít. Otázka zní, kde takový místo najde. Když mu dá kousek ryby k nosu, málem sebou šlehne dozadu, protože dneska se už ryb načichal dostatečně. Tohle vážně není možný, zase to obrátil proti němu, že tu rybu kupoval, proč? Probodne ho pohledem: To myslíš opravdu vážně a přemýšlí, jak by se té rybě urychleně vyhl. Pak si vzpomene na jednu věc, co předtím Kentaro řekl. Začne se pochechtávat, a pak ho prostě z čistajasna hryzne do ruky.* I skrčci mají zuby. *zašklebí se na něj a vrátí mu jeho poznámku. Jestli tohle přežije asi založí útulek pro opuštěné kočky.*

*Chňapl filé, jako by se bál, že mu ho Haru vezme před nosem a bude po něm chtít panáčkování, nebo něco podobně ponižujícího. Za tu jeho narážku mu ale měl chuť tu ruku rozdrtit, případně rozřezat motorovkou. No, možná by se mohla stát malá nehoda... jak asi chutnaj lidský prsty? Proběhne mu hlavou a on se potutelně usměje. Řekl by, že asi ne moc jinak, než kuřecí maso, což se mu zamlouvalo. Naštěstí nechá Haruovu poznámku bez komentáře, či jakékoli činnosti a radši si sedne na druhej konec lavičky, kde začne rybu po malých kouskách jíst.* I kočky maj zuby. *Řekne jen tak do vzduchu a vražedně se na Harua podívá. Jelikož ten se přitrouble dívá někam do zdi, nebo kam, rozhodne se ho "trochu pozlobit". Vezme kousek filé mezi prsty, klekne si na lavičku směrem k Haruovi a strčí mu prsty s rybí pochoutkou přímo před nos.* Udělej ááááá, *napodobí Haruovo vystoupení v cukrárně a s úsměvem pozoruje jeho výraz.*

*Kdyby nedržel v ruce filé, tak asi začne tleskat a poskakovat na místě. Vážně nečekal, že by to Kentaro někdy udělal, ale asi je možný všechno. Haru se cítil jako nejvyšší vládce světa a Ken-chan by mohl hrát dvorní kočku, ale to si radši nechal pro sebe, jelikož by ještě rád stihl sníst ten dort. Rozhodl se nad ním slitovat a konečně mu podal to jeho vytoužené filé. Ale to by nebyl Haru, kdyby si alespoň ještě trochu nerýpl.* Vidíš, že to umíš, hodná kočička. *poplácal Kentara po hlavě a potom seskočil z lavičky. Vzal do ruky krabici, kterou si k sobě ochranitelsky přimáčkl, jako by se chtěl ujistit, že mu jí doopravdy nikdo nevezme. Potom si na lavičku sedne a začne se přitrouble usmívat, protože ho pocit vítězství nijak neopustil.*