Hřiště na tělocvik

*Sklopil zrak opět před sebe. Všiml si příchozího kluka. Cukl pohledem na něj, letmo si jej prohlédl a potom pohled přesunul opět kamsi před sebe.* (Nuda...) *Projede mu hlavou. Lokty se opře o nohy a pozoruje prázdné hřiště před sebou.*

*pomalu sem přišel. Jeho obvyklé tempo. Na co běhat, že? Na sobě má černé boty značky Nike, černé džíny a černé triko, plus černou mikinu. Vlasy mu padají - jako obvykle - do očí. Rozhlédl se. Opřel se o zeď a nijak mu nevadilo, že tu nikdo moc není. Až na jednoho kluka. Chvíli se na něj díval, poté však odvrátil zrak.*

*Svým obvyklým pomalým až znuděným krokem došel až sem. Na sobě má tričko, džíny a boty vše v černé barvě. Neměl nejmenší tušení, proč šel až sem. Přeci jen on a tělocvik nešlo nijak extra dohromady. Bylo zde nějak prázdno, ale jemu to každopádně vůbec nevadilo. Sedl si na schody a lokty se opřel o další schod za ním. Zaklonil hlavu a pozoroval nebe.*

*Když uslyší zazvonění, úlevně se zvedne a zamíří do šaten.*

*Vidí, že Haru přemýšlí. Pravděpodobně, jestli mu vrazit facku z pravý, nebo levý strany. Fajn? Co to znamená? Že by souhlasil? Dál už se s přemýšlením nedostal, protože to Haru fakt udělal. Políbil ho. Sice krátce, ale udělal to a jemu nezbývá nic jiného, než předat přívěsek. Ten mu ale Haru už vzal. Pousměje se sám pro sebe a rozvalí se na větvi tak, aby viděl na odcházejícího Harua. Zvláštní to človíček. Co on všechno neudělá pro to, co chce. Od školy se ozval zvonek. Skvělé, on, který si chtěl užít hodinu tělocviku nakonec celou hodinu trčel na stromě. No jo, realita je krutá, pomyslí si hořce a seskočí ze stromu. Nenápadně se přidá k ostatním spolužákům, kteří už mířili zpátky do školy.

Cože? *nechápavě se na něj podívá jako by se přeslechl, ale nejspíš slyšel správně. Co to má být? Určitě je to nějaký z jeho podlých plánů, ale čeho tím chce docílit? Když to neudělá nejspíš se mu bude smát, že je srab, ale když to udělá tak možná se mu zase bude smát, že to udělal... Takhle mu to zase dlouho nešrotovalo v hlavě, musí se rozhodnout, ale co má k čertu dělat? Kdyby alespoň věděl, proč navrhl takovou věc. Nejspíš nějak zjistil, že se mu spíš než holky líbí víc kluci a teď si chce z něho vystřelit, ale jak by to zjistil, dává si pozor a jediný člověk, co to o něm ví je Chihiru a ta by mu to neřekla ... no kdyby ji podplatil dorty, tak možná jo, ale to by mu oznámila. Měl chuť prostě utéct, ale stále tu byl ten přívěšek, kterej chtěl. Jo on věděl, že se s ním nemá začít bavit. Potom se rozhodl.* Fajn. *trošku se posune a potom se nakloní, až k jeho obličeji, kde se na chvíli zarazí, protože ještě jednou zvažuje možnost útěku, ale tu na konec zavrhne. Zhluboka se nadechne a přitiskne svoje rty na ty jeho, lehce po nich přejede, a pak se rychle odtáhne, vytrhne mu z ruky přívěšek, který si dá do kapsy, seskočí ze stromu a rychle se vydá zpátky ke své třídě, protože nechtěl, aby Kentaro viděl, jak rudne. On to vážně udělal, to snad není možný. Vmísí se mezi ostatní, kteří teď sedí na trávníku a poslouchají něco o nějaký soutěži nebo co. Naštěstí si nikdo nevšiml, že by tu chyběl, takže je to v pohodě. Z kapsy vytáhne přívěšek, se kterým si začne v ruce hrát.* Stálo ti to za to, že se mu teď nebudeš moct podívat do očí? *ptal se sám sebe, ale popravdě ani nevěděl, co že to vlastně chce.*

*Chytne přívěsek zpátky do dlaně a přemýšlí, co by vlastně po něm měl chtít. Když to kupoval, ani ho nenapadlo, že by za to měl něco chtít. Vlastně mu to ani nechtěl dát. Nejdřív. Rozhlédne se, aby chytil nějakou inspiraci, bohužel se ale osvícení nekoná. Sedne si jako předtím, s jednou nohou ve vzduch a druhou skrčenou na větvi. Přemýšlí a rukou si hraje s přívěskem. Pak na Harua krátce pohlédne a v očích se mu blýskne.* Pusu, *řekne co nejvážnějším tónem a ukazováčkem si třikrát klepne na ret. Nepochybuje o tom, že přesně odhadl Haruovu reakci, podle které začne něco koktat a nakonec ho označí za úchyláka, načež ho přiměje, aby opustil "jeho" strom, což on udělá a vrátí se k hodině tělocviku, jak měl původně v plánu, než našel trpaslíka spát na stromě. Jo, ještě by mohl skrček zkusit dát facku, nebo ho jakkoli jinak praštit. V tom případě by jeho ruku snadno chytil a pak se stejně vmísil mezi spolužáky, kteří teď, jak zjistil krátkým pohledem směrem k hřišti, běhali štafetu, přesně jak čekal. Jeden kluk se právě rozmáznul o nohu nějakého týpka, co běžel vedle. Nepotlačil škodolibí úsměv.*

Tvůj strom? *odfrkne si.* Můj strom. *odporuje mu, ale nemůže než se začít smát, taková absurdní situace, zase. Tohle se mu zase vymstí, on to ví, ale stejně... Když Kentaro vytáhne přívěšek, tak zbystří. Sleduje, jak s ním houpe ze strany na stranu a nejradši by po něm skončil, ale to by asi nedopadlo nejlépe, tak zůstane jenom u sledování, i když to stojí veškerou jeho sebekontrolu.* Co za to? *zeptá se s pohledem stále upřeným na přívěšek, protože tuší, že to nedostane tak snadno. Určitě ho bude chtít donutit sníst rybu, nebo něco takového, ale to on nikdy neudělá. Prostě bude dělat, že hraje podle jeho pravidel, a pak až to nebude čekat si to prostě vezme. Taky musí vymyslet něco, čím dostane on jeho, protože ho nemůže nechat pořád vyhrávat. Ano, to to příměří vydrželo vážně dlouho. Ale on na to půjde chytře. Nejsou tu žádný kašny ani ryby v dohledu, takže jen počkej Kentaro.*

*Pobaveně pozoruje Haruovu zděšenou reakci.* Sedím, čekám, dýchám. *Začne vyjmenovávat věci a při tom je schválně počítá na prstech. Začne nohama kývat ve vzduchu, až se z toho začne houpat celá větev. Nebojí se, že by spadl, ten strom není tak vysoký, aby se mu mohlo stát něco vážného. Krátce pohlédne na spolužáky a další studenty jak pravděpodobně běhají štafetu, nebo na ni trénují. Rozzáří se mu oči, nad myšlenkou, že by tahle škola sestavila tým na nějakou menší olympiádu.* Každý normální člověk ví, že stromy odjakživa patří kočkám, *namítne s úsměvem.* Ale že jsi to ty, taky ti tímto dovoluji pobývat na mém stromě. *Mávne rukou a hrdě zvedne hlavu, jako by byl král a právě se nad slitoval nad tím, že Haru nemusí na popraviště.* Jaký plán? Já někdy spřádal životu nebezpečné plány? *Zatváří se ublíženě. Trochu se tak i cítí. Naštve ho, že mu ten prcek nevěří, ale ani se mu nediví.* Můžu ti odpřísáhnout, že za tímhle dárkem, žádné nebezpečí není. *Rázně zavrtí hlavou a vytáhne jednu nohu nahoru na strom, kde jí skrčí a nechá opřenou o větev.* No, ale pokud to nechceš, tak já zase půjdu, *pokrčí rameny a schválně si znovu dřepne, aby to vypadal, že chce vážně seskočit a odejít. Zároveň vytáhne z kapsy jakýsi kožený provázek, ale to, co je na něm pověšené nechá skryté v dlani.* Vážně ho nechceš? Máš poslední možnost. *Otevře ruku a provázek si omotá okolo prstu pro případ, že by po něm chtěl Haru chňapnout. Na šňůrce visí přívěsek ve tvaru malého růžového lízátka. Takové, jak jsou zkroucené jako šnečí ulita. Hypnoticky pokývá ze strany na stranu s přívěskem přímo Haruovi před očima, aby si ho pořádně prohlédl.*

*Z jeho pohodového polospánku ho vytrhl něčí hlas. Prudce vyletí do sedu a zapomene, že je na stromě, takže málem sletí, ale na poslední chvíli se udrží. Úlevně si oddechne, a pak se podívá, kdo že se ho to pokouší zabít.* Co tady děláš? *dostane ze sebe překvapeně, když spatří Kentara na vedlejší větvi. Jasně, není nic zvláštního na tom, že se potkají, přeci jenom chodí do stejné školy, ale co dělá na jeho stromě? Otočí se na hřiště, kde už všichni doběhali a teď tam pobíhají tam a zpátky, ať dělají cokoliv, můžou pokračovat bez něj. Mimo jeho třídy si všimne ještě jiné a dojde mu, že budou mít asi spojený tělocvik, a že to bude nejspíš jeho třída.* Neměl bys jít cvičit? Tenhle strom je soukromý majetek. *řekne jako by to byla ta nejjasnější věc na světě a zase si lehne. Ještě, aby mu kazil jeho krásný odpočinkový den. Rozhodl se, že dneska ho bude ignorovat. Protože, jestli se s ním začne bavit, zase se mu něco stane, ale nevydrželo mu to dlouho, protože uslyšel jedno z jeho oblíbených slov. Znovu prudce vyletí do sedu, ale tentokrát si dá pozor, aby nespadl.* Dárek? *rozsvítí se mu očka nadějí, co by to mohlo být.* Počkat... to je určitě nějaký podezřelý plán. *sjede ho podezíravým pohledem a radši se rozhlídne kolem, aby případně objevil nějakou záludnost, ale nic nevidí, to je určitě promyšlený záludný plán, ty jsou nejhorší.* Nemysli si, že ti na to skočím. *pokýve si hlavou, což dělá vždycky, když má pocit, že přišel na něco úžasného, ale stejně by docela rád dostal ten dárek, ne, nemůžeš se nechat napálit, znáš tu vychytralou kočku, určitě je za tím něco podezřelého.*