Ubytovna

Nejsem si jistá, jestli to tak úplně sedí. *Řekne a pousměje se nad jeho první větou. Podívá se nějakam směrem z okna a poté zanovu na něj.* Jen doufám, že jsi je pral víckrát od doby, co ti je dal. *Rýpne si do něj znova a pousměje se.* Hmm... Zamyslí se.* Ani ne. *Pokrčí rameny.*

Áno... kráska, která po nocích svádí nevinné mládence... *Našpulí rty a zamyšleně si jí prohlédne.* Jo, to sedí. *Uchechtne se a potom zase sklopí zrak a prsty přejíždí po strunách kytary. Když utrousí poznámku o jeho úžasných, rozervaných plísňácích, zvedne hlavu a věnuje jí přísný pohled.* Ty se směješ, ale to byly pracovní kalhoty kámošova táty, který mi je srdečně dal. *Znalecky se vztyčeným prstem pokýve hlavou a nezapomene zapojit poučný tón. Pak si uvědomí, že mu byla položena otázka.* ...a rozhodl jsem se je taky po čase vyprat... smrděly jak ponožky dědy. *S úšklebkem pokrčí rameny. Po zamyšlené odmlce k ní trhne bradou a pobídne jí.* Máš nějakou písničku, kterou bys chtěla zahrát? *Zazubí se a dychtivě jí propichuje pohledem.*

*Pozdvihle obočí, ale následně se usměje a pohlédne na svoje oblečení. Poté pohlédne opět na něj.* Když ti tak připadám... *Řekne a pokrčí rameny.* A ty jsi kde nechal ty svoje kalhoty z kontejneru? *Ušklíbne se.*

*Brnkne na kytaru, hned potom se ale otočí a ostane tváří v tvář Ami. Ty oči tý holky ho nepřestávají fascinovat. Vlastně jeho fascinují všechny oči, které patří dívkám, a někdy mohou patřit i klukům.* Eh... Hey. *Ještě si nezvykl na Japonské zdravení, a nevinně se uculí.* Jsi dneska bílá paní, hm? *Ušklíbne se s poznámkou na její outfit. Jistě že proti tomu nic nemá - ale co by to bylo za rošťáka kdyby si semtam nerýpnul?*

*Po chvíli přijde až k němu.* Konichiwa. *Pozdraví a prohlédne si kluka, ve kterém pozná Zentara. Jen tak sama pro sebe se usměje.*

*Párkrát si pokýve hlavou, kytara je naladěná.* Takžé.... Raz, dva tři... *Odpočítá, pak si pořádně chytí krk a začne hrát jakousi odrhovačku o třech akordech.* Hell the Jesus Christ, tády dá dá dá... *Brouká si jen tak nezáživně onu písničku a brnká si, přešlápne a druhou nohu a snaží si vybavit nějakou písničku, u které zná text.* Antiflagové jsou socky, to né... *Zastaví struny dlaní a nanejvýš zamyšleně vyzdvihne pohled k nebesům... nebo jen ke stropu.*

*Pomalým krokem došla až k ubytovně... vlastně pouze před ní. Porozhlédla se po okolí, a když nikoho neviděla, vešla dovnitř. Má na sobě bílé tričko s dlouhým rukávem, bílé uplé kalhoty a černé boty. Když vešla dovnitř, krátce se tu porozhlédla. Když ale někoho spatřila, usmála se a vykročila směrem k němu.*

*Vchází do ubytovny svým typicky vycházkovým krokem, těžké boty dupají chodbou a v této prázdnotě jakoby byl slyšet jen jeho tep. Zastaví se přímo uprostřed a porozhlédne se. Nikde nikdo, od pokoje ho dělí jen schody... Ale co tam? Kytaru má na zádech, vzal si jí ze školy, maximálně b si šel pro peníze, i když si slíbil, že se všední dny moc odvazovat nebude. V botách má zastrkané červené, tartanové kalhoty a tělo mu hřeje jeanová bunda propíchaná spínáčky, opatřená mnohými ostny a všelijakými nášivkami. Nakonec si sundá kytaru ze zad, a chytne ji do rukou, zatím si jen tak brnká na každou strunku, jakoby tenhle nástroj měl poprvé v ruce. Doufá, že až začne hrát, tak nběkoho vzbudí, i když si stačil ověřit, že zdi tu jsou tlusté.*