Pouť

*chabě se usmála* Snad to nebude tak hrozný. *Ani případná smrt jí nedělala starost. Pořád myslela jen na tu smsku, na ten sen, na ty černé vlasy, na ty oči, na oči, které v ní viděly něco lepšího než je. Najednou se ocitly přede dveřmi domu*

*pozorně ji poslouchala a cítila se provinile*Tak promiň, že jsem tě tam nenechala ležet*odvětila jízlivě.uvelebila se na té sedačce a přemýšlela. Co se stane až přijdou domů- seřve je máma? Bude se Inori zdát ten sen znova? A kdo to byl? Měla o ni trochu strach, ale nedávala nic znát. Svými myšlenkami strávila celou cestu a když autobus zastavil na jejich zastávce, vytáhla Inori ven.* Pŕiprav se na smrt*pošeptala ji s obavami v hlase*

*povzdechla si* Seš hrozná. Víš o tom? *hlavou jí víří myšlenky. (Kdo to je? Co chce? Proč tu osobu viděla ve snu?) měla milióny otázek, ale stále na žádnou nenacházela odpověď* Řeknu ti to takhle - Ocitla jsem se někde buhvíkde a tam na mě někdo začal volat, šla jsem k tomu hlasu, jenže potom když už jsem byla těsně u toho hlasu začal mě nějaký surovec fackovat a já jsem viděla jen černý vlasy a šedý oko. Stačí? *nadechne se a sesune se na sedačce*

*zauvažovala*Jo, to je fakt*koukne se ji na zprávu. Přecte jenom to neznámé číslo a Jsi. Žeby Inori měla tajného ctitele? Nad vším se pořadně zamyslela. Uviděla autobus, zaplatila lístky oboum a Inori vtahla na nejbližší volné sedačky* Ty zase víš, že jsem hrozný ďoubal. Tak mi to řekni*udělala štěněčí oči*

Vzhledem k tomu, že mě znáš. Tak víš, že jakmile o něčem zalžu, nechce se mi ti to říkat. *zapne svůj mobil, najednou jí příjde zpráva od neznámého čísla* Jsi můj sen. *v Inori to hrkne, rychle zamkne mobil a jakoby v klidu ho zastrčí do kapsy* (Co to má znamenat!?!)

*vycítí sestřinu lež*Milá Inori, jsme sestry. Tak nějak tě znám, takže teď pravdu*dloubla do ní prstem a zamračila se. Koutkem oka vyhlížela aoutobus*

*zvedla trochu hlavu* Ále. Jenom se mi zdálo o tom, jak lítám s růžovejma slonama a zebrama...*kousne se do rtu, ale zpoza vlasů, které jí zakrývají kousek tváře to není vidět*

*sledovala její "happy" výra po čas jejího bezvědomí. Úšklíbla se* A taky nemám ve zvyku omdlévat uprostřed cesty..*doběhla k ni na zastávku a zvědavě na ni pohlédla* Co se ti zdálo?*s napětím vyčkávala na supr čupr příběh*

*Před očima měla temno. Najednou, se objevilo malé světýlko. Snažila se ho chytit, jenže světýlko začalo utíkat. Běžela za ním až se ocitla na jakési mýtině, obklopovala jí džungle, s rozmanitou florou* Pojď sem Inori...*volal na ní jakýsi hlas z hlubin džungle* (Jaký génius by poslechl nějaký pochybný hlas, který ho volá?!) *pomyslela si, ale přesto se k hlasu vydala. Nějak jí ten hlas vábil. Pak se opět ozvalo:* Inori, moje Inori.. *jak se tak k tomu hlasu přibližovala, zdálo se jí, že ten hlas poznává* Inori...Inori...Ty, jsi můj sen..Krásný sen..*už byla jen několik kroků od onoho zdroje hlasu. Najednou jí ale něco zasáhlo do obličeje. Přivřela oko. Přišla další rána. Najednou, se jakoby začala vzdalovat, natáhla ruku, jenže jí to nebylo nic platné. Předtím, než se probudila, zahlédla kousek onoho zdroje - černé vlasy a jedno šedé oko. Byla poněkud očarovaná. Ten pohled, byl tak..láskyplný.* Inori.. *ozvalo se naposled. Pak už nic. Procitla na klíně své sestry, která se napřahovala, aby jí dala facku* Máš dost surové metody, jak někoho probudit. *vstala, a nepřítomně kráčela k zastávce*

*zaslechla velkou ránu*(Bomba?!)*otočila se na sestru a uviděla ji ležet na zemi* Inorí*zaúpěla a rozběhla se zpátky k ní. Klekla si k ní, vzala její hlavy a malinko jí profackovala*(To byla ta rána)*přeběhlo ji po mysli, zatimco krísila Inori*