Dům rodiny Usui

*Nejdřív se zatváří uraženě, ale brzo ho to přejde. S dalším Haruovím počínáním se začne tvářit zmateně. Neodpustí si naivní myšlenku, že by si Haru svůj postoj rozmyslel. Nechá si sundat triko a hned na to má v plánu uvěznit Harua na posteli, což se mu bohužel nepovede, jelikož ten skrček odskočí z jeho dosahu, což ho neskutečně dopálí. Jakmile zahlédne první blesk foťáku, hned mu to začne dávat smysl. Stejně mu bylo divné, jak Haru zjistil kde bydlí.* Jak myslíš, že by se těm holkám líbilo mít na těch fotkách i tebe? *Zeptá se zlomyslně a než stihne Haru někam zdrhnout, skočí po něm jako kočka po překvapené myši (obrazně řečeno) vytrhne mu foťák a na pár sekund ho odloží stranou. Přišpendlí Harua na podlaze a hned na to ho znovu (a určitě ne naposled) políbí. Zároveň zmáčkne na foťáku spoušť.* Říkal sis o to, *řekne pobaveně, když se pak zase narovná a začne zkoumat foťák, jak se dostane k fotkám. Nad tou poslední se usměje.* Tuhle si vytisknu, *řekne a zamává foťákem Haruovi před obličejem. Pak vyskočí a odběhne z pokoje, který pro jistotu zamkne, aby Harua nenapadlo zdrhnout. I když, jak si později uvědomil, tam pořád má okno. Po několika minutách se vrátí a pyšně ukáže Haruovi fotku, velkou asi jako malej sešit, kterou pak ale radši hned schová na skříň, aby jí prcek nemohl zničit. Vrátí Haruovi foťák a sám si sedne zpátky na postel.*

Proč? *zvedne hlavu a podívá se na něj.* Protože není nic k vidění. *zašklebí se a na důkaz svých slov zase zavře oči. Přemítá o tom zda bude Ichi v pořádku, přeci jenom je v cizím domě s psychopatem a tím druhým, který sice není psychopat, ale jsou stejné krve, takže je to možný. Když znovu otevře oči všimne si mračícího pohledu Kentara, a pak ho napadne, že by ho mohl trošku pozlobit. Jenom trošku a navíc stejně musí splnit slib, takže dvě mouchy jednou ranou? Po čtyřech přileze k posteli, kde se zapře rukama a podívá se na něho, potom se zlomyslně usměje a s menší pomocí postele se mu vyhoupne do klína. Nohy mu obtočí kolem pasu a podívá se mu do očí. ukazováčkem mu ťukne tam, kde se mu od mračení udělala vráska a následně to místo políbí, jenom lehce, on není Kentaro, co se na nic neptá a rovnou si bere. Potom vezme prsty lem jeho trička a přetáhne mu ho přes hlavu, pak se opět skulí na zem a vytáhne foťák.* Úsměv, Ken-chan. *zaševelí a pak začne mačkat spoušť, jo za tohle by mohly být ty holky vděčný. Ještě, aby se mu podařilo ty fotky bezpečně donést.*

Co to? *Zeptá se spíš sám sebe zmateně, jelikož ho nenapadlo, že by tohle byl Haru schopnej udělat. Chvilku nechápe co se vlastně stalo, pak mu to ale nakonec do mozku dojde a on se začne tvářit mega vztekle. Rychle si otře rukou pusu a vražedným pohledem provází psa, dokud nezmizí za dveřmi.* Dole je Kioshi *Řekne jen tak do vzduchu a přeje čoklovi brzkou dlouhou a bolestivou smrt na cirkulárce. Ne, že by jeho bratr neměl rád psy. On je dokáže strpět, na rozdíl od Kentara.* Takže jsem to uhádl, *řekne, jako by objevil Ameriku a zatváří se nadmíru pyšně.* Když jsi mě teda chtěl vidět, proč se na mě nedíváš? *Zeptá se, když zpozoruje jak Haru zavírá oči. Sedne si na posteli se skříženýma nohama, lokty si opře o kolena a propletenými prsty si podepře bradu. Podobně jako předchozí den v jídelně. Začne přemýšlet nad tím, proč si Haru pořídil psa. Podrobnější hloubáním nakonec usoudí, že to, co si myslel na začátku, alias že chce, aby se od něj Kentaro držel dál. Potom by ale nedávalo smysl, proč sem přišel. Zkoumavě se na prcka podívá a soustředěně se při tom mračí, jako by se snažil pochopit souvislost mezi kalifornií a mandarinkou.*

*Sleduje s menší obavou, jak se k němu Kentaro přibližuje a neví, co má dělat. Čím víc je u něj blíž, tím se on o něco odtáhne, takhle to pokračuje, až když dojde na konec postele, nerad by spadl, takže zůstane sedět. Nelíbí se mu, že je Kentaro tak blízko, on si s ním hraje, on to ví, ale prostě cítí se nějak divně. Zavře oči, ale v tu ránu ho osvítí geniální nápad útěku. V rukou totiž stále dřímá Ichiho, kterýmu se moc nedostatek osobního prostoru taky nelíbí, takže ho zvedne do výšky přímo ke Kentarovo obličeji. Ichi se mu na chvílí zadívá do očí, než radostně štěkne a olízne ho. Potom se Haru rychle stulí i se psem z postele do bezpečné vzdálenosti, kdyby náhodou přepadla Kentara vražedná nálada, o čemž nepochyboval.* Ichi, běž si hrát. *z kapsy vytáhne tenisák a otevře dveře, kterými míček odhodí. Ichi se za ním rozběhne a on dveře radši zavře, kdyby za ním chtěl Kentaro vyběhnout.* A mimochodem ... asi bych tu nebyl kdybych tě nechtěl vidět. *odpoví mu na tu předešlou otázku, možná poněkud tiše, takže si není jistý zda to slyšel, ale to mu je jedno, on to opakovat nebude, už takhle je to trapný. Na té zemi to je docela pohodlné, napadne ho, když se zády opře o dveře a na chvíli zavře oči. S Kentarem je vždycky všechno tak složitý, ale nemůže říct, že by mu to nějak vadilo.*

*Naštvaný pohled oplatí nevinným úsměvem. Alespoň to plánoval. Nakonec z toho vznikne jen ironický škleb.* Já chápu proč maj radši zvířata než děti, *opáčí a zašklebí se. Bolest hlavy mu jen pomáhá v tom, aby si vymýšlel ty nejironičtější poznámky a nejubožejší vtipy.* Dej tu věc pryč z mýho pokoje a zároveň i baráku, jinak se vám něco stane. *Řekne zdánlivě klidně a očima při tom vražedně probodává onu černou krysu. Jak mu to Haru mohl udělat? Přestává ho bolest hlava, takže začne uvažovat jak se ratlíka co nejdřív zbavit.* Mám to, *řekne vítězně, zatímco v hlavě domýšlí novou strategii.* ty jsi přišel proto, abys mě viděl a toho čokla sis přivedl, abych si myslel, že se mi chceš pomstít, že jo? *Zeptá se s tajemným úsměvem na rtech, zatímco se s každým slovem přibližuje k Haruově obličeji.* Že jo? *Zopakuje. Teď už klečí na všech čtyřech a je u Harua tak blízko, že by se musel zahnout, pokud by se s ním nechtěl srazit hlavou. Což jak hádá, Haru chce asi jako poslední. Snaží se dívat Haruovi do obličeje a ignorovat krysu, kterou mezitím (snad) úspěšně držel mimo svůj dosah.

*Když ho shodí z postele, tak si narazí loket. Zamračí se na něj a potom uraženě nafoukne tváře.* Jsi zlej. *ještě aby ho vyhazoval, když tak pracně získával tu adresu, takhle se chová k přátelům ... nebo, co teď vlastně byli? Cítil, jak nabírá ten jeho oblíbený červený odstín. Obličej si dá do dlaní, a pak začne třást hlavou, aby dostal tyhle divný myšlenky pryč. Prostě se nic nezměnilo ... víceméně, tak se tak taky bude chovat. Po čtyřech přilezl k Ichimu, který se mezitím stihl zabydlet v jednom z koutů pokoje.* Ichi, pozdrav toho bastarda. *řekne k němu sladce, a pak hodí naštvaný pohled po Kentarovi. Ichi na důkaz toho, že mu rozumí štěkne a olízne mu tvář, čímž se Haru rozesměje.* Myslím, že chápu proč si lidé pořizují radši psy než kočky. *podotkne zlomyslně směrem ke Kentarovi. Potom se zvedne a zamíří i s Ichim v ruce k posteli, kde si sedne na druhý konec.* Chceš se seznámit? *blýskne se mu v očích a natáhne ruce s ratlíkem směrem k němu. On umí být taky zlej.*

*Leknutím málem vyletí z kůže. Aniž by se podíval, kdo ho chce zabít šokem už v tak mladém věku, tak se po něm ožene rukou a tím ho shodí z postele. Teprve až když uslyší dutou ránu, že "útočník" skončil na zemi vedle postele se trochu rozkouká.* Co tu chceš? *Zeptá se otráveně, jakmile zjistí, že je to Haru. Pořád na něj byl naštvanej. A momentálně neměl náladu na nikoho, což znamená ani a Harua. Padne zpátky na postel čelem k zemi a na hlavu si přiklopí polštář, jako by to snad mohlo zabránit onu hnusnému dunění v hlavě.* Vypadni jo? *Zamumlá zpod polštáře a mávne rukou směrem někam ke dveřím. Nakonec si polštářz hlavy stáhne a sedne si. Rukou si prohrábne vlasy a pohled mu padne na čokla slintajícího na podlaze jeho pokoje.* Neříkej mi že ta krysa je tvoje. *Zamračí se na čokla a odsune se na posteli co nejdál od toho smrdutého tvora. Nejradši by sice vzal toho ratlíka nebo co to je za rasu a vyhodil ho z okna... nebo do pračky, to by možná bylo účinnější.*

*Víkend, úžasná část týdne a tentokrát se na ni Haru obzvláště těšil. Rozhodl se, že zajde na návštěvu ke kočičím bratrům, aby Kentarovi někoho představil. Jmenuje se Ichi a je to ratlík. Vlastně to byl dárek od matky, požádal jí o psa a ona mu s radostí vyhověla, když už není skoro nikdy doma, alespoň se mu snaží vyhovět jinak. Vzal Ichiho a společně se vydali hledat adresu, kterou měl napsanou krasopisným písmem na kousku papírku. Získat tuhle adresu bylo vážně něco. Chihiru mu doporučila jednu holku, co vede neko fan club či jak se ty trubky jmenují, a on se s ní setkal. Nešlo to vůbec lehce, protože ony prý ctí soukromý jejich nevinných kočiček, kdo je nevinná kočka? Vážně by měly poznat jakej je Kentaro doopravdy. Nakonec mu ji vydala, ale pod jednou podmínkou, musí jim rozšířit sbírku fotkami, takže si s sebou vzal i foťák. Prej se ty fotky dají i dobře prodat, takže by se to pak dalo později využít. Když konečně našel jejich barák byl rád, ale kdyby Kentaro viděl toho psa, tak by ho vykopl dřív než by tam vešel, takže na to musí chytře. Dozvěděl se i jaká místnost v domě patří Kentarovi, nechce radši vědět, jak to ty holky ví, a obešel barák. Tam vzal Ichiho do ruky a vylezl na strom, potom se z větve přehoupl rovnou na parapet, kde málem sletěl dolu. Otevřel okno a seskočil dovnitř. Rovnou ho zaujala postava ležící na posteli, bílé vlasy prostě nešly přehlédnout. Ichiho položil na podlahu a potichu se přikradl k posteli, kde doslova na Kentara skočil s jednoduchých:* Překvápko. *a začal se smát.*

Konečně víkéééénd! *Oslavná slova se protáhnou v dlouhé zívnutí. Kentaro se převalí v posteli na druhej bok. Strašně rád spal. Stejně jako běhal, chodil se v noci koukat na hvězdy na střechu a v létě se rozvaloval ve stínech stromů. Předchozí den to s tou astronomií, jak se zdá, trochu přehnal. Převalí se zpátky čelem do místnosti a vyškrábe se do sedu a pak rychle vyskočí na nohy, načež slítne zpátky na zem, jelikož mu před očima začnou létat černé fleky.* Au *Zasykne a rukou si chytí hlavu. Pomalu se vyškrábe zase na postel, kde zůstane sedět s lokty opřenými o kolena a dlaněmi si podpírající hlavu.* Děje se něco Ken-chan? *Zrovna do pokoje nahlédne Kioshi.* Bolí mě hlava. *Zamumlá Kentaro a snaží se ignorovat bubnování ve spáncích.* Přinesu ti prášek, *odpoví bratr a následně jsou slyšet akorát jak dupe po schodech dolu. Vzápětí se vrátí s aspirinem a sklenicí vody. Nechá to Kentarovi na nočním stolku a vytratí se zřejmě zpátky do kuchyně. Kentaro spolkne prášek a zase se vrátí do postele. Možná v ní přece jenom stráví den jak původně plánoval. To ho ale ještě nebolela hlava jak po vydařeném pátečním večeru.*