*Chvíli si jen tak posedává na zábradlí, brouká si melodii jedné písně, která mu zrovna leží v hlavě a neurčitě pohazuje hlavou. Přejíždí si okolí pohledem, kdejaký procházející člověk ho probodne pohledem a on mu to oplatí zazubením. Krátce se zahledí nalevo, poté napravo... A helemse, pomyslí si, celkem pěkná holka. Je však moc líný na to, aby se jí teď šel jakýmsi způsobem dvořit, tak si prostě začne zpívat. Neřve, ale hlasem nešetří.* Lalalala lá lá lá.... *Ale ani ne po první sloce ho to přestane bavit a raději zaklapne tlamu. Ruce si složí do klína a jen tak kouká před sebe. Přemýšlí, jestli si náhodou nějaký zázrakem nenarval kytaru do brašny... Jo, bylo by to celkem nelogické, ale potvrdilo by to jeho teorie o tom že čas a prostor neexistuje.*