*Sleduje, jak si Kentaro sedá někam dozadu v jídelně. Jídelna se stihla vyprázdnit, takže tu jsou už jenom čtyři trapáci, ale co. Vlastně by měl být rád, že šel pryč, už ho nikdo nebude mást, ale proč se cítí tak deprimovaně?* To není můj problém. *řekne si pro sebe a zvedne se, že už půjde, ale těsně u východu se otočí a nedá mu to a dojde ke stolu, kam odešel Kentaro.* Co to má být? To ses jako naštval? *sjede ho pohledem, že by řekl něco zlého? Ne on nic špatného neřekl. Prostě odejdi a budeš mít klid, Haru. Zase ten hrozný hlas, ten taky neví, co chce.* Ken-chan? Přece se neurazíš, prostě zapomeneme na všechno, co se dneska stalo a budeme zase přátelé, ano? *do jeho hlasu se trošku vkradlo zoufalství, protože ho začal mít docela rád a nechce, aby je rozdělilo pár blbých vtipů. Haru, ty sám nevíš, co chceš.*