Pouť

Hledáš někoho? *vytáhne obočí do výšky nad logikou jeho odpovědi. Kdo někoho hledá v sedě před horskou dráhou? No zdá se, že takový lidé existují. Když se jí zničehonic představí tak ho nadzvedne ještě víc, co je s tím klukem.* Yumi. *přistihne se, že mu dokonce i odpověděla, no to je vážně divný. Když někam odběhne jenom zakroutí hlavou a vezme Takera a Takaa k lístkům, kde koupí pro každého jeden, nakonec si to rozmyslí a koupí i pro sebe. Když se vrací, tak zahlídne, jak Haru táhne nějakého kluka, ale dál ji to nezajímá. Vydá se dovnitř a sedne si někam úplně dozadu, i když kluci pokřikovali, jak chtějí být vepředu. To není její problém.*

*Z přemýšlení ho vytrhne dívčí hlas, trhne s sebou a upře na zdroj hlasu svůj pohled. Před ním stála vážně hezká dívka.* Eh, promiň ... někoho jsem hledal. *řekne jí a zvedne se, aby už neblokoval východ, i když kdyby chtěla, tak v pohodě projde.* Já jsem Haru. *usměje se na ni a ani mu nepřijde blbí se v téhle situaci představovat. Potom v davu zahlédne tu jeho oblíbenou známou bílou.* Kentaro! *zakřičí nahlas a rozběhne se k němu. Co si o sobě vůbec myslí, on je tu ztracený a on se v pohodě opírá o lampu a nezajímá ho to. Nejradši by ho nakopl, ale to může udělat později, jenom ať počká.* Pff hledám tě jak idiot a ty si tu jenom tak stojíš, příště se neztrácej! *seřve ho jakoby to snad byla jeho chyba, ale on si nerad připouští, že skoro za všechno může vždycky on.* Půjdeme na horskou dráhu. *zavelí nakonec a začne Kentara táhnout ke vchodu, kde ho pustí a doběhne k pokladně pro lístky, kde jich nakoupí rovnou několik, no on nikdy problém s penězi neměl, stačí říct matce nebo otci. Pak se vrátí k němu a šoupne mu jeden do ruky.* Jdeme! *rozzáří se zase jak sluníčko a vběhne dovnitř, kde se natěšeně posadí rovnou do prvního vozíku.*

*Podívá se kolem a zjistí, že se Haru kamsi vytratil. Usměje se pro sebe a vydá se mezi stánky, jestli někde přece jen nezahlédne tu budku, případně Harua, i když o něj ani moc nestál. Konečně chvilku klidu. Pohledem opět zaletí k horské dráze, na kterou se původně chystal jít. Už zdálky ale zahlédne prcka sedícího u vchodu a ihned v něm potká Harua. Co ho napadne jako první je se obrátit na místě a zmizet z jeho dohledu dřív než by ho zmerčil. Ale nakonec dojde skoro až k němu a zastaví se pět metrů před ním u jedné pouliční lampy. Nějak se mu začaly líbit. No jo, tak pohodlné lampy se nenajdou každý den.*

*Rozhodne se vzít bratry na menší výlet na pouť. Na pouti je spousta lidí a hlavně atrakcí, a tak má co dělat aby se jí nerozutekli.* Na co byste chtěli jít? *zeptá se a věnuje jim úsměv, který rozdává málokdy. Oba dva se začnou navzájem překřikovat, ale nakonec zvítězí horská dráha, tak se tam vydají. U vchodu si všimne menšího kluka, který blokuje průchod.* Hej, ty, nemůžeš si jít sednout jinam? *nadhodí svůj typický arogantní pohled a ten do něj zabodne. Kde to jsou, aby lidi blokovali cestu, protočí v duchu očima.*

*Rozhlíží se kolem dokola a nemůže se rozhodnout, kam jít dřív. Horská dráha? Nebo snad dům hrůzy. Taky si všiml skákacího hradu, kam se mu pochopitelně chtělo taky jít, ale pochybuje, že by tam chtěl Kentaro skákat s malými dětmi. Zahlídne maskota, který rozdává dětem balonky, a tak si taky pro jeden doběhne. Ten mu ho kupodivu dá, asi je zvyklý na všechno. Pro sebe se pousměje a i s balonkem se rozhodne vrátit ke Kentarovi, ale než tak učiní zahlídne další stánek s vatou, ale tenhle je jiný a mají tam i modrou, tak si ji běží koupit. Vatu do sebe nahází během pár vteřin a za chvíli je totálně ulepenej. Možná by mohl schválně jít a ulepit i Kentara, ale tady je moc nebezpečných věcí, takže by rád ještě nějaký ten den žil. Rozhodne se jít umýt, a tak se vydá hledat záchody. Pokud se něčeho nejde totálně zbavit, tak je to cukrová vata. Tohle je naposledy, co si nějakou kupoval. Utře se do papírového ručníku, který poté odhodí do koše a vyjde ven, Kentaro se už bude nejspíš zlobit, že je pryč tak dlouho. Jenže ... kde že to stál Kentaro?* Ken-chan? *kolem něho se motá spousta lidí, ale toho koho by chtěl zahlédnout tu není.* Ken-chan! *rozběhne se střemhlav vpřed a trošku začíná panikařit. Když se zastaví blikne mu v hlavě nápad. Prostě mu zavolá... nemá jeho číslo. Co to má k čertu být, že na něj nemá číslo. Ironie osudu. Pak zahlídne klauna a vyděsí se. Není nic děsivějšího než klauni a tenhle zrovna míří k němu.* Nééé. *znovu se rozběhne a tentokrát skončí u horské dráhy, kde se trucovitě posadí jakoby to snad vyřešilo všechny jeho problémy.*

*Když ztratí ratlíka z dohledu, uklidní se. S úsměvem, který jasně říká "Já jsem ze všech nejlepší" se rozhlédne kolem. Je tu docela dost lidí. Na jeho vkus až moc. Podívá se na Harua, který mezitím zmizel u stánků s vatou. Kentaro si nevšiml, kdy ho k němu dotáhl. Na to byl moc zažraný do přemýšlení nad tím snem.* Hm, *zamručí nepřítomně a chmátne po vatě, kterou začne stále s tím nepřítomným výrazem jíst. Když se nakonec dostane do reality, podívá se kolem a vatu, které si všimne až teď vrazí zpátky Haruovi.* Chceš jít na něco určitého? *Zeptá se a podívá se na atrakce. Zaujme ho červený stan se svislými růžovými pruhy. Před ním stojí cedule s nápisem "Zrcadlové bludiště". Odvrátí od ní hlavu a dívá se po budce na fotografování. Tu ale nikde v blízkosti neuvidí.* Že se divím, *zamumlá si pro sebe a opře se o pouliční lampu.*

*převleče se do pyžama a líně zaleze do postele, mobil si vezme s sebou a potají schovaná pod dekou prohlíží smsku* Dobrou *řekne mimochodem a dál se dívá na mobil*

*udiveně se na ni podívala* Zahrála jsem si na šíleně smutnou a pak jsem mohla jít nahoru- tebe jsem vzala sebou*srnula svou akci a převlékla se. Zalezla do postele a než upadla do snové říše* Dobrou*zamumlala*

Hm..Co? *nepřítomně se ozvala* Promiň, moc jsem nevnímala. Jakto, že jsme v našem pokoji? To už jsme prošly, přes toho Cerberose, co nás mohl umlátit vařečkou?

*zavřela oči a vtáhla Inori dovnitř. Vyslechla si matku se zavřenýma očima, pomalu ji začínaly slzet, uši byly smutně sklopené a ocas nehybně visel. Smutným, opravdu litujícím pohledem koukla na matku*Promiň, mami*vykoktala ze sebe a chytla Inori za ruku. Radši ji odtáhla nahoru, kde si utřela slzy a usmála se*Spolka to?*zeptala se nehorázně hrdá na svůj herecký výkon*