Dům rodiny Usui

*Podívá se na vyprázdněnou skleničku a na Haru a se zamračí.* Nejsi nějak moc drzej? *Zeptá se a vrátí se zpátky k pultu, aby si nalil druhou skleničku.* měl jsi říct, jestli jsi měl žízeň. Nalil bych ti taky. *Opře se o pult zády a v klidu si popíjí džus.* Půjdu pod podmínkou že toho čokla necháš doma. *Řekne a hodlá za tím stát i za cenu, že nakonec Haru půjde "jakože sám" a on ho bude mlčky sledovat do té doby, než si najde lepší zábavu. Plánoval, že by mohl najít tu budku na focení. Určitě v tom snu bylo skryté poselství, které teprv musí objevit. Dopije poslední kapky šťávy a skleničku dá do myčky. Rozhlédne se kolem, jestli tu neuvidí toho ratlíka. Naštěstí pro něj je zřejmě mimo Kentarův dosah, což ho moc nenadchne.* Chovej se jako doma, *řekne k Haruovi a vyjde zpátky do pokoje, kde se převlíkne do normálního oblečení. Vzpomene si při tom na fotku, kterou včera pořídil a sáhne na skříň. Začne si fotografii prohlížet.* A on tvrdil, že na tom není poznat, *pobaveně se usměje a tentokrát schová fotku pod polštář. Vytáhne ze skříně ještě černej svetr, kterej si oblíká, zatímco schází schody. Na chodbě si vezme z botníku peněženku a obuje se.* Jdeš? *Zeptá se dost hlasitě na to, aby ho Haru slyšel, i kdyby byl na Marsu.*

Já jsem si k tobě nechtěl lehat! *ohradí se hned na svojí obhajobu. Aniž by ustával v točení, což ho docela začalo bavit se zamyslí nad jeho další otázkou. Pouť? Určitě o nějaké v okolí slyšel, ale kde přesně netuší, to by se muselo zjistit a to zní jako práce. Ale na pouti jsou přece všechny ty úžasné věci. Sladkosti, cukrová vata, sladkosti a zase cukrová vata. A taky tam mají to nejlepší na všech poutích jablka v karamelu. Úplně na to dostal chuť. Než stihne něco říct, Kentaro se nějak vytratí, tak se přestane točit, aby ho mohl najít. Jenže se mu začne totálně motat hlava. Vyjde ven ze dveří a vydá se ze schodů dolu, kde se mu zatočí hlava a posledních pár schodů doslova sletí. Na protest si lehne a začne bušit pěstmi do podlahy.* Kentaro! Nenávidím tě! *začne se vztekat, jakoby za jeho pád snad mohl on. Když se jakž tak uklidní, vyškrábe se zpět na nohy a zamíří do první místnosti, co uvidí. Tam si Kentaro v pohodě sedí se skleničkou u stolečku, čímž ho naštve ještě víc. Přijde k němu a skleničku mu vytrhne a vypije celý její obsah, až pak mu ji vrátí a sedne si naproti.* Zkazil si mi den. *dá si uraženě ruce křížem.* Musíš mi to vynahradit. Jdeme hledat pouť s cukrovou vatou. *dokončí svoje požadavky a zabodne do něj pohled, teď by si zkusil ho nevzít na pouť a on by mu provedl něco, na co by nikdy nezapomněl.*

Po poledni, to fakt? *Zeptá se překvapeně, otočí se na záda a podívá se na hodiny na protější stěně. Pak se pobaveně podívá na Harua.* Já? *Sedne si a rukou na sebe ukáže.* To myslíš vážně? Já ti neříkal, že si ke mě máš lehat. *Pokrčí rameny a protáhne se. Pak se zamyslí a nohy shodí z postele.* Nevíš, jestli tady někde bude v nejbližších dnech pouť? *Zeptá se s pohledem upřeným z okna. Ani neví proč si na to vzpomněl. Většinou si sny nepamatuje, ať už jsou o čemkoliv, téměř vždycky je zapomene. Vstane a doplouží se ke dveřím.* Máš hlad? Nebo žízeň? *Zeptá se a vyjde na chodbu. Pak seběhne schody do přízemí a v kuchyni začne štrachat v ledničce, odkud nakonec vytáhne pomerančovou šťávu, kterou si naleje do skleničky s kterou se nakonec usadí za stolem. Ani ho moc netrápí fakt, že má pořád věci na spaní, což by asi náhodným kolemjdoucím mohlo připadat trochu divný.*

*Když mu Kentaro chytí ruku zarazí se, a tak nějak si uvědomí, co že tu celou tu dobu dělal. Další trapná situace, na ty se už začíná stávat expert. Snaží se vytrhnout ruku z jeho sevření, ale ten bastard to snad dělá schválně. Když se po chvíli setká s jeho zeleným pohledem, tak se zamračí.* Ráno? Už je dávno po poledni... *odvětí mu, a pak pohledem zabloudí k jejich propleteným rukám. Do tváře se mu vhrne červeň a on prudce rozpojí jejich prsty, čímž si dá zase do loku, tentokrát o tu zeď. Bolestivě sykne, a pak se doslova vysouká z postele na zem, kde si úlevně vydechne. Pak se otočí na Kentara.* Kvůli tobě jsem ... jsme ... *vabaví se mu, jak na sobě leželi natisknutý a znovu začne rudnout.* Za všechno můžeš ty! *zakončí to nakonec a raději si sedne na židli u stolu, na které se začne točit.*

*Zdálo se mu že je v zábavním parku. Stál přímo před takovou tou budkou jak se tam můžete s přáteli fotit a pak vám fotky na takovém úzkém papírku. Za ním se prodávala cukrová vata a hned vedle byl stánek s balónky napuštěnými heliem. Vlevo byl nějaký červený stan se svislými růžovými pruhy. Nevěděl co bylo uvnitř a ani se o to moc nezajímal. Vpravo pokračovala ulička z obou stran obklopená stánky. Za budkou byla velká horská dráha. Celou tuhle krásnou atmosféru kazil fakt, že se mi zdálo, jako by měl hlavu ve svěráku. Pak to ale zčistajasna přestalo a ve vlasech ucítil něčí ruku. Bez přemýšlení jí chytl a s tou osobou si propletl prsty. Nevěděl ani proč, nějak v tom snu tušil, že je to správné. Ale tenhle skutek se stal i ve skutečnosti, což zjistil, když se po chvilce probudil. Byl ještě napůl mimo když přecházel ze snu do skutečnosti, takže ho nenapadlo nic jiného, než ty prsty pevně držet. Později si začínal uvědomovat, že pokud se Haru nějakým záhadným způsobem nevypařil a není teď v posteli někdo jiný, tak drží právě jeho ruku. Usmál se nad tím a konečně otevřel oči.* Dobré ráno, *řekl ještě ospale.*

*Měl vážně pěkný sen, ležel na pláži, kde byla spousta lidí, kteří se proměnili v dorty a chtěli, aby je snědl, čímž jim vyhověl. Bylo mu tak hezky teplo, ten písek krásně hřál, tak se do ně zavrtal, co nejvíc, a pak se probudil. Ležel natisknutý na Kentarovo hrudi a on ho ještě k tomu objímal! Jako by toho nebylo málo Haru ho taky objímal! Snažil se rychle odtáhnout, ale k ničemu mu to nebylo, protože kvůli tomu, že se debil vpasoval mezi něho a zeď, tak se mu to teď vymstilo. Sakra, sakra, sakra! Byl tak blízko jeho obličeje, že kdyby chtěl, tak by ho klidně mohl políbit. Sakra, na co to myslíš! Když spal tak byl takovej ... nevinnej. Jeho obličej byl vážně krásnej. Opatrně mu přejel ukazováčkem po obličeji, začal na čele, potom se jemně dotkl očního víčka a sjel po tváři až k bradě. Když Kentaro spal chtěl udělat ještě jednu věc. Rukou mu prohrábl ty jeho hezké vlasy, ani neví proč, ale prostě se jich chtěl dotknout.*

*Snaží se co nejdřív propadnout do říše snů, ovšem když už usíná, tak do něj ten prcek šťouchne.* Nemůžeš prostě odejít? *Zeptá se se zavřenýma očima a když ucítí, jak se matrace prohnula a následně i Harua, sám si v duchu odpoví, že zřejmě nemůže. Podívá se na prcka a s překvapením zjistí, že je dost blízko. Diví se, že tohle Haru vůbec udělal.* Neboj, já nic, *Namáhavě se usměje a znovu zavře oči. Po chvilce začne pravidelně oddechovat. Ze spaní se natáhne po Haruovi, kterého si přitáhne blíž. (Pokud to ještě jde) a pevně ho obejme. I ve spaní myslí na to, že by chtěl Haru vzít roha, což nehodlá dopustit.*

*K jeho překvapení Kentaro vážně udělá, co říká, ale pak si lehne a zase ho začne vyhazovat, což se mu ani trochu nelíbí. ale není zas tak blbej, aby si nevšiml, že něco není v nepořádku. Kentaro je neustále nevrlej, naštvanej atd. ale tentokrát je to prostě jiný. Heleme se, teď už jsi na něj odborník. Sám nad sebou se musí ušklíbnout. Zvedne se ze země a zamíří k posteli, na které se Kentaro roztáhl.* Co je s tebou, Ken-chan? *šťouchne do něj prstem, ale Kentaro vypadá, že ho stejně hodlá ignorovat. Proto zase hodlá udělat pitomost. Cena blbec roku by byla jeho. Vyleze na postel a doslova se vecpe vedle Kentara, tak že se zády dotýká zdi a obličejem je otočený k němu. Na něj je až trošku moc blízko, ale on se chtěl podívat zda spí nebo ne. To, že udělal vážně pitomost mu dojde až později, ale už se mu nechce nikam zvedat, tak jenom varovně ke Kentarovi dodá.* Opovaž se něco udělat a jsi mrtvej. Jdu spát. *dodá ještě, a pak zavře oči.* Kvůli tobě jsem vstával brzo. *zamumlá si pro sebe, a pak usne.*

No, když myslíš. *Pokrčí rameny. Zase ho začíná bolet hlava. To je jak naschvál tohleto. Chytne tričko a chvilku si pohrává s myšlenkou co všechno by mohl udělat teď, když je Haru otočený a tudíž ho nevidí. Jeho úžasné nálady ale přeruší hlava, která si stojí za tím, že by si měl vzít ještě prášek a jít spát. Jenže na to, aby znovu šel až do kuchyně je moc línej. Proto si jen oblíkne to tričko a plácne sebou zpátky do peřin. Konkrétně si lehne na bok čelem ke zdi.* Můžeš už jít? *Zeptá se znovu podrážděným tónem. Ne snad, že by za to mohl Haru.*

*Když se Kentaro uráčí konečně vrátit a vítězně mu ukazuje fotku, zamračí se.* Co s tím hodláš dělat? *sjede ho podezíravým pohledem a zvedne se do sedu. Možná to ani vědět nechce, ale co když to někomu ukáže, to by pak byl problém. Koukne se na displej foťáku a zase se začne cítit trapně, co si o sobě myslí, že ho pořád .... sakra ani v mysli to nechce vyslovit.* Nikdo nepozná, že jsem to já, vůbec to nejde poznat, takže máš smůlu. *tentokrát se vítězně usměje on. Ale hned na to se zase zamračí.* A ty! Úchylná ošklivá kočko! Opovaž se mě ještě dotknout. Od teďka se ke mně můžeš přiblížit maximálně na metr, pokud ti nedám svolení. *sdělí mu svoje nové požadavky, takhle ho štvát prostě musí jenom on. Rychlým pohledem projede fotky, které předtím udělal a uznale pokýve hlavou, protože se docela povedly. Vážně hezké fotky, foťák dělá divy. Samozřejmě, že je to foťákem, podotkne ironicky jeho vnitřní hlas a on se rozhodne s touhle skutečností smířit. Foťák uklidí do bezpečí kapsy jeho mikiny a zvedne pohled k tomu bastardovi, co si o sobě myslí víc než půlka jejich školy. Pohledem spočine na jeho hrudi, ale pohled hned sklopí. Sakra, sakra, sakra. Co to zase vyváděl? Teprve teď mu došla absurdita jeho předchozího chování. Stále se sklopeným pohledem se natáhne po tričku, které mu předtím tak důmyslně sundal a mrskne ho po něm.* Obleč se. *přikáže mu a začne se zájmem sledovat dveře. Dveře jsou fascinující mají kliku a celkově by bez nich byla spousta věcí nemožná.*